Recept na dlouhověkost
Začíná pracovní den. Na určené místo doráží velká parta dělníků a začínají svoji práci. Vyhloubí jámu, udělají bednění, zalijí to betonem, vybudují základy stavby. Den za dnem nákladní auta pravidelně přivážejí materiál a ten je okamžitě rozebrán a zpracován. Každý dělník je specialista a mistrně zachází se svým nářadím. Stavba roste přímo pod rukama.
Jednoho dne přijdete na stavbu a zjistíte, že někdo ukradl nářadí. Mnoho dělníků bloudí bezcílně po stavbě, protože nemají čím pracovat. Na stavbě vznikají problémy a škody, protože nezpracovaný materiál se poškozuje a znehodnocuje.
Protože klesá výkon, rozhodnete se šetřit a nedovezete dělníkům jídlo a nutíte je podávat větší výkon. Některým za trest nasadíte pouta.
Další týden vrcholí léto, a protože dělníci nepracují podle vašich představ, nařídíte jim nosit v 35 stupňovém vedru kožichy.
Po nějaké době přijdete a zjistíte, že vám někdo stavbu rozstřílel kulometem. Vypukla válka. Dělníci, pohybující se jako mátohy, místo pokračování ve stavbě opravují díry, vyměňují rozbitá okna a odstraňují ostatní vzniklé škody. Druhý den je však stavba rozstřílená znovu, a tak dělníci pracují více na obnově stavby, než na stavbě samotné.
A jednoho dne zůstane stavba opuštěná, mrtvá, není, kdo by dále pracoval.
V našem těle máme takové dělníky, kteří intenzivně budují naše tělo. Jmenují se enzymy. Enzymy jsou obsaženy v potravinách, ovšem jenom v živých - tedy syrových, tepelně a chemických neupravených. Tam jsou enzymy živé. Pokud potraviny uvaříme, usmažíme (tepelně upravíme) nebo chemicky zpracujeme, enzymy „zemřou" (deaktivují se). Taková potravina je hmota, která se podobá hromadě stavebního materiálu vysypaného na hromadu společně s postřílenými dělníky. Kdo bude stavět?
Když jsou dělníci mrtví, můžete povolat „záložníky" – neboli vaše tělo si vyrobí vlastní enzymy na trávení. Ovšem pozor! Říká se, že schopnost tvořit vlastní enzymy je limitována! Každý z nás jsme dostali do vínku jen určitou dávku „enzymové energie", jinými slovy jsme schopni vytvořit pouze určité množství enzymů. Jakmile „vystřílíme munici", schopnost produkovat další enzymy končí. No - a co dál?
Konec. Přichází konec.
Kdo chce žít dlouho, musí pečlivě „šetřit municí". Jak se to dělá? Jednoduše - musí přijímat dostatek enzymů ve stravě. To znamená jíst dostatek živé (syrové) rostlinné stravy.
Nebezpečné je i přetěžování našich „dělníků" - enzymů. Aby mohly správně dělat svoji práci, potřebují k tomu optimální podmínky. Takovým „kožichem" pro enzymy je špatné pH (příliš zásadité nebo překyselené). To způsobuje, že přestávají pracovat, nebo pracují zpomaleně (jako vyčerpaný, ospalý člověk). Nedostatek určitých stopových prvků zase zabraňuje aktivaci enzymů (jako když „nemají nářadí" - enzymy „spí"). Některé chemické látky naproti tomu zase blokují činnost enzymů – jako když lidem nasadíte pouta.
To má za následek řadu problémů, které vrcholí různými nemocemi.
Všimli jste si, že většina našich problémů má společné jmenovatele?
Poznámka: Řešil jsem otázku, jak mohou enzymy ze stravy přežít kyselé prostředí v žaludku, když jsou choulostivé na pH? Jeden biochemik mi to objasnil - ukázalo se, že enzymy obsažené ve stravě (zelenina typu zelí, špenát, brokolice apod.) přežijí kyselé prostředí v žaludku díky komplexním vazbám a obalu jiných proteinů a polysacharidů.
Volné radikály
Enzymy také přetěžuje, pokud musí neustále opravovat „rozstřílenou stavbu". Kulomet, který může rozstřílet naše tělo, je volný radikál.
Volné radikály jsou v našem těle neustále. Zúčastňují se celé řady chemických pochodů a jsou pro nás dokonce potřebné (např. bílé krvinky s jejich pomocí likvidují choroboplodné zárodky). Za běžných okolností jsou však drženy pod kontrolou a jsou neškodné.
Co je volný radikál? Je to atom, kterému v obalu chybí jeden elektron. Takový atom je nevyvážený - nestabilní a hledá ve svém okolí ten chybějící elektron, aby si doplnil prázdný prostor. Promění se v hladovou piraňu a zuřivě se snaží „nakrmit". Vrhne se na nejbližší molekulu a vyrve z některého atomu jeho elektron. Tím se nasytí a radikál zanikne.
Naše tělo udržuje volné radikály pod kontrolou pomocí antioxidantů - to jsou molekuly s atomovou vazbou, kde mají jeden elektron naopak navíc. Tímto elektronem v případě potřeby „nakrmí" hladový radikál.
Problém nastává ve chvíli, když je volných radikálů hodně a vymknou se kontrole, protože organismus nemá dostatek antioxidantů. Co se stane?
Jakmile volný radikál vyrve ze sousedního atomu jeho elektron, radikál zanikne, avšak z tohoto okradeného atomu se stává nový volný radikál. I on se vrhne na dalšího souseda a vyrve z něho během desetiny až tisíciny sekundy elektron. Okradený atom (nebo molekula) se také stává volným radikálem a v průběhu stejně krátkého času se postará o doplnění svého elektronu od další molekuly, ta od další a ta od další, atd., atd., (jako když padá domino). Ve zlomku sekundy se buňkami, tkáněmi, krevními částicemi atd., prožene skutečná elektronová smršť a zanechá po sobě pořádnou spoušť. Poškodí molekuly, poškodí buněčné membrány, poškodí geny.
A celou tu strašnou spoušť musí tělo opravovat za pomocí enzymu. Co když je však enzymů nedostatek, nebo nemohou pracovat, protože nemají „nářadí"? Pak se v našem těle rodí rychle další nemoci - nemoci z „oxidačního stresu".
Všechny důsledky působení volných radikálů zatím nejsou odhalené, avšak víme, že poškozují cévy a srdce, kradou nám mládí - přispívají k rychlejšímu stárnutí, mohou se podílet i na vzniku některých druhů rakoviny a přímo či nepřímo se podílejí na vzniku chorobných procesů více než 100 onemocnění!!!
V posledních letech se rychle zvyšuje množství volných radikálů v našem těle. Kde se berou? Jak vznikají?
K běžným vlivům, které tu byly vždycky, jako je sluneční a kosmické záření, přibyla spousta nových zdrojů:
- zesílené záření v ozónové díře, chemické reakce, užívání drog, kouření cigaret - i pasivní (!), toxiny (jedy) z chemizace zemědělství, těžké kovy, smog, konzumace alkoholu, psychický stres, chemie v potravinách a také vznikají v průběhu choroby a při užívání chemických léků.
Jak vidíte, některé ovlivnit můžeme, ale řadu z nich ovlivnit nemůžeme.
Pro představu: Vykouření 1 cigarety vygeneruje 1016 volných radikálů. To je takovéto číslo: 10 000 000 000 000 000.
Je proto životně důležité se před volnými radikály chránit pomocí antioxidantů, jinak nadbytek volných radikálů „rozstřílí" miliardy našich buněk.
Antioxidanty získáváme opět (jak jinak) ze syrové rostlinné stravy. A je možné je doplnit také potravinovými doplňky. Jak však zjistím, zda mám antioxidantů dostatek nebo nedostatek?
Dnes již existuje přístroj zvaný Biofotonický skener, který dokáže přesně změřit, jak na tom jsme. Tento přístroj byl oceněn prestižní cenou American Business Award a pracuje na principu Ramanovy spektroskopie, za jejíž objev byla Ramanovi udělena Nobelova cena. Výsledky více než 5-ti milionů měření po celém světě ukazují, že „přírodní" lidé jsou na tom lépe, zatímco lidé, kteří přijali naši kulturu stravování, jsou na tom velmi špatně.
Tento přístroj také jasně ukáže, zda potravinové doplňky, které jíme, účinkují, nebo ne. Jinými slovy - zda jsou kvalitní, nebo zda jenom vyhazujeme peníze.
Nářadí našich dělníků
Z minulosti víme, že nedostatek vitamínů nám může způsobit strašlivé choroby a smrt. Všichni jsme slyšeli o nemoci námořníků zvané „kurděje" (neboli skorbut) nebo o chorobě beri-beri, na kterou zemřely tisíce lidí. Tyto nemoci byly způsobeny absencí vitamínu C a vitamínů B ve stravě. Absence vitamínu D zase způsobovala křivici, která mrzačila děti.
Dnes již tyto nemoci známe jenom z knížek, avšak v dnešní době trpíme nedostatkem vitamínů ve stravě, což způsobuje také řadu nemocí, avšak s ne tak rychlými a zřetelnými důsledky, což vede k jejich přehlížení. Přehlížíme to, protože nás to nebolí. Když to však začne bolet, je to již velmi vážné, nebo je již pozdě.
Co se děje při nedostatku vitamínů
Laicky řečeno, vitamíny jsou „nářadím" našich „dělníků" - enzymů. Bez tohoto „nářadí" enzymy zmateně pobíhají po stavbě (v našem těle) a nemohou zpracovat stavební materiál (potravu).
Jídlo tak buď jen projde nevyužité naším zažívacím traktem, nebo je zpracováno jen částečně a usadí se ve formě tukových zásob v těle. Avšak naše buňky „hladoví", trpí a naříkají, a nás bolí hlava, máme průjmy, dostáváme křeče, nemáme chuť k jídlu, nemůžeme se soustředit, trpíme záněty, depresemi, olupováním kůže, anémií, bolestmi svalů, nespavostí, suchou pokožkou, šeroslepostí, měknutím kostí, poškozením jater.
Kanadský biochemik, lékař a psychiatr, doktor Abram Hoffer, zkoumal vliv vitamínů na naše zdraví. Pracoval s Billem Williamsem, zakladatelem Anonymních alkoholiků a stali se z nich dobří přátelé. Bill trpěl vážnými depresemi a Abram mu navrhnul, aby začal brát Niacin (vitamín B3). Doporučil mu dávku 3 000 mg denně - a během několika týdnů zmizely, jak deprese, tak chronická únava, které jej trápily po celá léta.
Bill na základě své zkušenosti začal doporučovat Niacin alkoholikům, kteří většinou také trpí depresemi. "Uvidíme, jestli to pomůže vašim depresím, kvůli kterým pijete." Stala se zajímavá věc - většina z těch, kteří zkusili Niacin užívat, se zbavila úzkosti, napětí a deprese.
(Žel přes všechny pozitivní výsledky to tradiční lékaři odmítli a hovoří o riziku předávkování vitamíny - na které ještě nikdo neumřel. [na rozdíl od sebevražd z depresí])
I vitamíny musí být „živé", bioaktivní, jinak neplní svoji funkci. Tepelnou nebo chemickou úpravou potravin však řadu vitamínů zabíjíme, stejně jako enzymy. A chemické vitamíny živé nejsou.
Týmoví hráči
Vitamíny samy o sobě však nestačí. Mít motorovou pilu a nemít k ní benzín nebo řetěz nám moc nepomůže. Mít nastřelovačku hřebíků a nemít hřebíky je také k ničemu.
A stejně tak potřebujeme k vitamínům i minerály, které jsou dalšími pracovními nástroji pro naše dělníky - enzymy.
Vitamíny a minerály jsou na sobě závislé. Vitamíny skupiny B se vstřebávají pouze za přítomnosti fosforu. Zinek podporuje uvolňování vitaminu A ze zásoby v játrech, vápník se vstřebá pouze tehdy, když mu v tom pomůže vitamín D a když je ve správném poměru s hladinou fosforu, a železo, když mu pomůže vitamín C, atd. atp.
Minerály také pomáhají udržovat naše vnitřní pH v rovnováze (snižují překyselení).
A ještě jeden bonbónek navrch:
Když máme dostatek vitamínů a minerálů a tvorba inzulínu je vyrovnána (nejezdíme na „horské dráze"), tělo začne odbourávat tuky v místech, kde je samo předtím ukládalo. Abychom se dožili vysokého věku v plné síle a zdraví, potřebujeme:
a) dostatečný přísun živých enzymů v potravě
b) dostatečný přísun antioxidantů
c) dostatečný přísun minerálů, živých, přírodních vitamínů a dalších rostlinných složek
Upozornění:
Příliš jedy zamořený organismus má často problémy vstřebat tyto životně důležité látky. Proto je pro mnoho lidí důležité nejprve detoxikovat organismus. Teprve potom přijde zlepšení.
Švýcarské hodinky
Jak dlouho pojede motor, kterému se dostane do ložisek písek? A jak dlouho budete dobře žít a fungovat vy, když přestanete odnášet odpadky ze své domácnosti?
Naše tělo je mnohem jemnější mechanismus, než švýcarské hodinky. Jak dlouho bude dobře fungovat, když bude zanesené jedy a odpadky?
MUDr. Ernst Schneider ve své knize „Zdraví je základem životního štěstí" říká, že „Léčit, znamená čistit". Abychom žili dlouho, potřebujeme pravidelně, nejlépe 2x ročně, provést celkovou očistu těla (vynést odpadky). Existují různé očistné kúry (například jablečná, hroznová apod.). Dnes se tomu říká detoxikace. Je to jako vyčistit a promazat stroj, aby zase dobře běžel. Děláme to pro naše silniční miláčky - udělejme to také pro naše tělo a odvděčí se nám spolehlivým fungováním a dlouhou výdrží.
Neviditelná armáda
Při našem zkonstruování jsme byli vybaveni neuvěřitelně silnou armádou na obranu našeho těla. Tato armáda je tak silná, že si dokáže poradit takřka se vším. Je to náš imunitní systém. Každý den vznikne v tomto systému 10 miliard nových bílých krvinek, které bojují s nemocemi, a i ony využívají řadu enzymů k likvidaci nebezpečných bakterií, virů a toxinů. Imunita je to, co nás drží při životě.
Válka mezi choroboplodnými zárodky a bílými krvinkami probíhá v našem těle prakticky nepřetržitě. Každou sekundu bojuje naše tělo o život. Když je naše armáda dobře živená a silná, vyhrává hravě a bez problémů. Ani o tom nevíme.
Pokud jsme nemocní, pak je to proto, že náš imunitní systém přetěžujeme, oslabujeme a ničíme. Pak naše hladová a vysílená armáda prohrává.
Co oslabuje náš imunitní systém?
Je to stále stejné:
- překyselení organismu, příliš mnoho cukru ve stravě, nadbytek tuku (to vše = naše armáda je „ospalá" – doslova paralyzovaná)
- zamořování organismu toxiny z potravin, léků a špatného trávení, které musí imunitní systém z těla odstraňovat
- nedostatek antioxidantů, vitamínů, fytonutrientů a minerálů blokuje schopnost buněk rozeznat nepřítele - buňky se stávají „slepé" vůči cizorodým látkám. Obrana organismu pak jede „naslepo" (že by tady byl původ nemocí selhání imunitního systému?).
A je tu ještě něco velmi zajímavého, co bylo objeveno již dávno, co však většina lidí neví. Pokud sníme uvařené, usmažené nebo jinak upravené jídlo, v našem imunitním systému nastane poplach: „Pozor, tělo bylo napadeno cizím organismem!" - a naše krev se dostane do stavu leukocytózy. Všechny bílé krvinky jsou v pohotovosti a chystají se k boji. Jak to? Tělo nepozná, že to, co jsme snědli, je potravina!
Již v roce 1930 švýcarský doktor Paul Kouchakoff prokázal, že se to děje vždy, když je vařeného jídla více než 51%. Zvláštní také je, že pokud je minimálně 51% jídla syrová strava, nebudeme mít leukocytózu = nedojde k žádné reakci bílých krvinek, nebude žádný poplach imunitního systému.
Pokud tedy v naší stravě je jen málo ovoce, zeleniny, ořechů, semínek, klíčků, rostlin a bylin, soustavně přetěžujeme náš imunitní systém falešnými poplachy.
Pokud vytvoříme dobré podmínky pro fungování našich buněk, restartuje se i náš imunitní systém. Když jsem sám začal před lety aplikovat zde uvedené rady, přestal jsem být nemocný.
Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou je potřeba vědět, je tato:
Naše tělo má neuvěřitelnou schopnost regenerace. Když vyživíme tělo - neboli dáme mu vše, co opravdu potřebuje - umožníme mu, aby se samo vyléčilo. A ono se samo spraví.
Takto vypadá rozdíl životního stylu a způsobu umírání:
Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je v kvalitě života
Velmi si vážím doktora Igora Bukovského, avšak v jedné věci máme rozpor. On učí, že dostatečný přísun vitamínů a minerálů nám zajistí konzumace ovoce a zeleniny. To je pravda, pokud budeme jíst ovoce a zeleninu ze zahrádky.
Avšak chybí toho mnohem více - lykopeny, karoteny atd.
A vliv průmyslového zpracování? Jeden příklad za všechny ostatní. Ztráty vitamínů B vymíláním obilí na bílou mouku:
Pokud ji však budeme kupovat v super a hypermarketech, tak to není možné. Proč? Podívejme se na výsledky výzkumů:
Porovnání obsahu minerálů a vitamínů v potravinách mezi studiemi vytvořenými v roce 1985, 1996 a 2002 v německých a švýcarských laboratořích pro výzkum výživy:
Důvody, proč dnes chybí tyto prvky v ovoci a zelenině, jsou jasné: znečištění životního prostředí, urychlování růstu, vyčerpaná půda, předčasná sklizeň, dlouhodobé skladování.
Proto, ať se nám to líbí, nebo ne, kdo chce být zdravý, potřebuje doplňovat tyto chybějící látky pomocí kvalitních doplňků stravy. Zde se opět dostáváme do sporu s mnohými lékaři, kteří stále hovoří o riziku předávkování vitamíny.
Jsou vitamíny nebezpečné?
Byl jsem upozorněn na studie, které údajně prokazují, že vitamíny mohou těžce škodit. Tyto studie byly provedeny na desítkách tisících lidech a dokazují, že kuřáci, kteří užívali vitamín A plus beta-karoten, umírali na rakovinu dokonce více, než ti, kteří neužívali nic. Podobně i diabetici, užívající vitamin E, vykazovali zvýšené riziko úmrtí na selhání srdce.
Podíval jsem se na studie podrobněji. Za všechny hovoří závěr skupiny expertů z Cochrane Collaboration, kde se tvrdí, že užívání syntetických antioxidantů a vitaminových doplňků - beta-karotenu, vitamínu A a E zřejmě zvyšuje úmrtnost.
Všimněte si, prosím, slov syntetických a zřejmě. Při pozorném zkoumání všech souvislostí mi vyšly tři možnosti.
1) Buď jsou tyto studie udělané na objednávku a jedná se o podvrh se záměrem vyvolat strach z užívání vitamínů. (Což by nebylo nic divného, když vezmeme v úvahu, čeho všeho jsou některé společnosti schopné). Potom je nutné položit si otázku: Kdo z toho bude mít prospěch, když se budeme bát užívat vitamíny? Pokud nedostatek vitamínů způsobuje nemoci (a to je prokázané nezpochybnitelně)?
2) Při těchto studiích byly používány syntetické, neboli umělé (chemické) preparáty, nikoli přirozené - přírodní. Pokud jsou studie pravdivé, dokazují pouze to, že bychom se měli vyvarovat umělých, chemických vitamínů a syntetických doplňků stravy. Protože ty právě mohou uškodit. Tělo je nedokáže správně zpracovat nebo mají vedlejší účinky.
3) Vitamíny nám neuškodí, ale látky přidávané do vitamínů od některých výrobců ano. Například vitamíny pro děti (!) od americké firmy Bayer obsahují:
aspartam, oxid mědnatý, syntetická barviva z uhelného dehtu (FD&C Blue #2, Red #40, Yellow #6), oxid zinečnatý, sorbitol, fumarát železnatý, hydrogenovaný olej (ze sojových bobů), škrob z geneticky modifikované kukuřice. [Ale chutnají výborně! Děti je budou mít rády.]
Přírodní vitamín E je tokotrienol. Syntetický je tokoferol. Jinými slovy, přírodní a syntetické není totéž. Přírodní neškodí. Syntetické škodit mohou.
Předávkování vitamínem A může vyvolat otravu. Nachází se však pouze v živočišných tkáních, především v játrech. V rostlinné stravě se nevyskytuje. Tělo si ho vyrábí z karotenoidů a jenom tolik, kolik ho skutečně potřebuje. Nic víc. Proto se otrávili vitamínem A pouze polární badatelé, živící se jenom masem. Druhý vitamín, který by mohl být při předávkování toxický, je vitamin D. RNDr. Petr Fořt, CSc. však říká, že neexistují vědecké studie, které by to definitivně prokázaly.
Ještě se nestalo, že by se někdo předávkoval vitamíny konzumací ovoce a zeleniny, i kdyby snědl sebevětší množství. Všechny studie prokazují, že ovoce funguje. Dnes je známo asi 600 druhů karotenoidů. V potravinách člověk přijímá asi 50 z nich. Pokud při zkoumání vlivu karotenoidů použili pouze jeden druh - beta-karoten - a ještě k tomu syntetický, porušili základní pravidlo pro potravinové doplňky a zdravou životosprávu.
Skutečné potravinové doplňky musí být vyrobené správným postupem z rostlin, z přírodních, přirozených surovin, musí být živé (bio--aktivní), bez jedovatých příměsí a musí obsahovat kombinaci účinných látek tak, jak jsou obsažené v ovoci a zelenině.
Jak je ale rozlišit? Jak vybrat ty správné?
Kde se dají sehnat?
O tom si povíme v další kapitole.
Historicky existuje pouze 10 úmrtí za 20 let, která jsou připisována předávkování vitamíny (rozuměj - neví se to určitě, mohlo to být úplně něčím jiným). [To je 0,5 úmrtí za rok oproti statisícům úmrtí v důsledku vedlejších účinků léků.]
Nedostatek vitamínů naproti tomu způsobuje strašné nemoci, což znamená, že jejich dostatek tyto nemoci odvrátí. Jenom vitamín D je schopen chránit nás před 29-ti chorobami! Proč nás tedy lékaři stále varují před nebezpečím při užívání vitamínů? Proč musí být na všech výrobcích ze zákona varování „Nepřekračujte DDD"?
Doporučená denní dávka (DDD) je určena tak, abychom neměli v těle deficit, který by vedl k těžkým poruchám na zdraví. Její výše se však pohybuje těsně nad kritickou hladinou.
Podle wikipedie, hodnoty DDD nejsou hodnotami doporučovanými pro optimální výživu. Na optimální hodnotě se však zatím nepodařilo shodnout.
Díky tak nízkému nastavení DDD by až 40-ti násobné překročení této dávky znamenalo předávkování. Předávkování tedy v praxi absolutně nehrozí. Odborníci na výživu říkají, že optimální úroveň je 2-3x větší, než doporučená denní dávka (DDD).
Absence vitamínu D způsobuje křivici. Jeho nedostatek dalších 28 chorob. (To platí pro všechny vitamíny.) DDD je minimum a chrání nás, abychom nedostali křivici. Mezi DDD a optimem je však ještě velký prostor znamenající nedostatek. Rozpoutaná psychóza strachu z předávkování z nás tak spolehlivě dělá vděčné zákazníky nemocenského průmyslu, protože většinu vitamínů si tělo nedokáže vyrobit.
Zelený zázrak
Je válka. Není dost léků. Otevřené rány vojáků v nemocnici začínají páchnout tak silně, že ranění i personál ztrácejí chuť k jídlu. Dr. Warber E Bowers a jeho spolupracovníci zkouší nouzové metody. Dávají na otevřené rány roztok chlorofylu - a z důvodů vědeckého srovnání jenom některým vojákům. Do 48 hodin zápach zmizel a neošetření vojáci se začali dožadovat „zelené medicíny" i pro sebe.
Tato kapitola by nebyla úplná, kdybych se nezmínil o chlorofylu. Chlorofyl je v každém kousku zeleně a umožňuje rostlinám fotosyntézu. Vědecké výzkumy prokázaly jeho všestranné blahodárné účinky: působí protizánětlivě, dezinfekčně, urychluje hojení, zvyšuje místní prokrvení, stimuluje růst tkání, přímo stimuluje tvorbu červených krvinek, podporuje imunitní systém, má antimutagenní a protirakovinové účinky, alkalizuje tělo.
Jinými slovy, zelené rostliny by neměly chybět v našem jídelníčku ve velkém množství, protože chlorofyl jednoznačně zpomaluje stárnutí a pomáhá celému tělu v regeneraci a správném fungování.
Zdroj: výňatek z knihy Nespěchejte do rakve od Tomáše Kašpara.
Knihu můžete koupit zde:
http://www.zapper-centrum.cz/knihy-a-literatura/knihy-a-literatura-tomas-kaspar-nespechejte-do-rakve
