Tlouštíkem proti své vůli?
Když jsem byl v roce 1993 v Kanadě a USA, byl jsem překvapen, kolik je tam obézních lidí. Vidět tam štíhlou holku v tehdejší době bylo stejně vzácné, jako vidět obézní holku u nás v Československu. Byla to rarita, kterou jsem si fotil, abych ji ukázal známým.
Od té doby se vše změnilo. V Čechách je dnes zrovna tolik obézních lidí, jako tenkrát v Americe. Na vině není tedy bílý chleba, jak jsem si tenkrát myslel.
Znáte někoho, kdo si přeje být tlustý?
Poznal jsem jenom jednoho člověka, který si přál být tlustý. Když byl kluk, chodil bos a v roztrhaných kalhotách, jedl jen jednou denně a pracoval s rodiči na farmách při sklizni úrody. Tehdy si přál být tlustý a bohatý. Tloušťka pro něj byla synonymem hojnosti, sytosti a štěstí. Randy si splnil svůj sen - dnes je tlustý a bohatý. Ovšem dnes mu obezita vadí a pracuje na tom, aby se své nadváhy zbavil.
Ve středověku byli hubení chudí lidé a tloušťka byla spojována s bohatstvím. V časech feudalismu si proto chudí lidé přáli být tlustí. Mnozí z toho vyvozují, že dnes jsme obézní, protože se máme příliš dobře.
Doba se však velmi změnila. Dnes je obezita doménou lidí na nejnižším ekonomickém žebříčku (tedy alespoň v průmyslově rozvinutých zemích). Bohatí a úspěšní lidé se většinou snaží být štíhlí, protože chtějí být zdrávi, žít dlouho a pořádně si své bohatství užít! (Mimochodem - víte, že majitelé tabákových firem nekouří? Proč asi?)
A hlavně - já neznám nikoho, kdo by si přál být tlustý - bez ohledu na jeho finanční poměry! Nikdo nechce mít ani nadváhu! Znáte okolo sebe nějaké lidi, kteří se snaží, chodí do fitness cvičit, drží diety, jedí nízkotučné výrobky, chodí na odstraňování tuku - a přes všechnu snahu jsou stále obézní, mají velká břicha, velké zadky, nebo tlusté nohy? Jak to, že před 20-ti lety tyto problémy u nás nikdo nemusel řešit?
Není to tak dlouho, co fitness centra neexistovala. Tehdy by se neuživila. Dnes jich je jako máku. Když se však rozhlédneme kolem sebe, je vidět, že to vůbec nepomáhá.
Děje se zde něco, co jen málokomu dochází.
Máme tu doslova epidemii obezity, která narůstá do kolosálních rozměrů. V r. 2012 poprvé v historii lidstva zemřelo víc lidí v důsledku obezity, než kolik jich zemřelo v důsledku hladu! A bude hůř.
Proč se to dnes lidem řešit nedaří?
Odpověď najdeme tam, kde bychom ji nečekali - v ekonomice!
Vzniknul zde mocný potravinářský průmysl, jehož akcionáři mají zájem vydělat na nás co nejvíce peněz. Jsou dvě cesty, jak více vydělávat:
- levněji vyrobit
- více prodat
Levná výroba došla tak daleko, že řada potravin, které jíme, se už pouze tváří jako potraviny (příkladem jsou masové párky bez masa). Vyrábí se umělé, mrtvé potraviny, plné náhražek a výplní, které se chemicky upraví a parfémují tak, aby vůbec měly chuť a vůni toho, za co se vydávají. Jíme odpadky. Kdyby lidé viděli, jak a z čeho se vyrábí tyto „potraviny", nikdy by je nedali do pusy a někteří by dokonce zvraceli i z toho, co snědli před půl rokem.
Informace o tom postupně pronikají na veřejnost díky internetu (například pořad „Peklo na talíři"), některým zvídavým novinářům (časopis dTest) a také díky knihám. Příklad „nastavování" jídla výplněmi najdeme třeba i v knize "Doba jedová" profesorky A. Strunecké, v kapitole Aféra melamin.
Děje se tu však ještě něco horšího. Aby tyto společnosti více prodaly, přeměnily řadu potravin v návykové látky.
Všimli jste si, jak se mění chuť některých pochutin? Jak silně voní a jakou mají pronikavou chuť (například některé čokolády)? A ty zářivé barvy! Chemické parfémy a příchutě jsou už tak silné, že vybičovávají naše chuťové buňky až k „chuťovému orgasmu".
Do potravin i pochutin se přidává řada chemických látek, jako glutamát sodný, rafinovaný cukr, bílá mouka a droždí (najdete je i v potravinách, kde dříve nikdy nebyly) a to změní trávicí pochody v našem těle tak, že vznikne návykovost, takže přímo fyzicky toužíme po dalším a dalším soustu, dokud nejsme nacpáni k prasknutí.
[Pokud máte otazníky okolo droždí: dříve se při pečení chleba nepoužívalo droždí, ale kvásek.]
Existuje vědecký obor, zkoumající, jak vytvořit drogovou závislost. Kupodivu neslouží drogovým dealerům, ale potravinářským gigantům! Michael Moss, autor literatury faktu, ověšený mnoha oceněními, ve své knize „Sůl, cukr, tuk, aneb jak nás velcí potravinoví giganti učí závislosti" o tom píše:
„Nadnárodní společnosti používají vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) ke zkoumání, jak na naše smysly působí potraviny.
Například, jak použít cukr, aby, rozsvítil mozek stejným způsobem jako kokain."
Moss po tříletém pátrání, jak funguje věda o návykové, nezdravé stravě, ve své knize odhalil, že cílem těchto společností je dosáhnout u konzumentů „vrcholu blaha", což zákazníka nutí vracet se stále znovu a znovu a chtít stále víc a víc.
Chemici přišli na to, že nejjednodušeji a nejlevněji toho lze dosáhnout narušením chemické struktury cukru, tuku a soli, změnou jejich složení.
Chemici v Nestlé například přeměňují rozložení a tvar kulovitých částic tuku, aby ovlivnil „pocit v ústech" a vyvolal maximální chuťový zážitek, který nám nedovolí přestat jíst. Už jste to někdy zažili?
Vědci ve firmě Cargill zase drtí sůl na tak jemný prášek, že naše chuťové pohárky jsou zasaženy tvrdě a rychle a brambůrky a křupky jsou prostě neodolatelné.
Zajímavé je, že přesně o této věci psal světoznámý ekonom, profesor Paul Zane Pilzer, již v roce 2000! Pilzer ve své knize „Příští bilion" doslova uvádí, že „obézní lidé jsou zkoumáni jako laboratorní krysy."
V důsledku toho se přidává další aspekt - trpíme podvýživou.
Prosím? To je snad vtip, ne? To se týká dětí v Africe nebo v Bangladéši, ale tady?
Ne, to není vtip. My sice máme plná břicha a přibíráme na váze, avšak nemáme skoro žádné živiny! Do mozku nám chodí stále signály: „potřebuji více živin" a tak se cpeme zas a znovu, avšak stále máme nedostatek živin. Máme hlad, který nedokážeme ukojit.
Ten podporuje také vliv umělého sladidla Aspartamu, který se dnes také přidává téměř do všech potravin a nápojů, a který (kromě toho, že způsobuje asi 16 těžkých nemocí, včetně cukrovky, poškození mozku a rakoviny) vyvolává nadměrné přejídání (jak objevil profesor neuropatologie a psychiatrie John Olney).
A ještě do toho vstupuje reklama. Propaguje stále větší spotřebu: „Dejte si trojitý hamburger s extra velkou porcí hranolek a limonády!" Jestliže již mám vypěstovaný návyk, zvýšení mé konzumace o 100 % je snadné a stojí v reklamě pouze 10% toho, co by stálo získání nového zákazníka. Cílem je tedy zvyšovat spotřebu u již kupujících zákazníků.
Reklama je zaměřena na lov našich zdivočelých chuťových buněk.
V optimálním případě přebytek této hmoty, kterou nazýváme „potraviny" projde naším tělem do záchodu. Ve většině případů však začne náš organismus to jídlo ukládat - a my začneme „kynout".
V každém případě pak tato nepřirozená strava, které chybí vitamíny, minerály, enzymy a další potřebné látky, změní fungování našeho trávicího systému, což přináší vážné důsledky.
Kdo jsou ty firmy, které si s námi pohrávají?
Světoznámý ekonom, profesor Paul Zane Pilzer, bývalý ekonomický poradce amerických prezidentů, to zkoumal a uvádí, že v pozadí toho všeho jsou tabákové společnosti. Ony jsou specialisty na vytváření návyků, a když jim byla zakázána tato činnost s tabákem, přesunuly se do potravinářského průmyslu. Potichu a nenápadně skoupily potravinářské společnosti a dnes se nám - a hlavně našim dětem - snaží vytvořit návyky závislosti na chemicky upravené potraviny.
A nejhorší na tom je, že toto mohou dělat naprosto beztrestně. Tak se stáváme obézními proti své vůli!
A ještě něco.
Všimli jste si, že obézní lidé v historii byli obézní souměrně? Dnešní lidé jsou však obézní nesouměrně. Někdo má veliký zadek, jiný tlusté nohy, někdo veliké břicho, jiný vypadá jak hruška atd.
Čím to je?
Už jste jeli na horské dráze? To je zážitek! Vystoupáte na vrchol, pak se svět okolo vás rozmázne, jak padáte do hlubin, a vzápětí letíte prudce do výšky, abyste se zase propadli do hlubin.
Přesně totéž se děje ve vašem těle, když sníte dávku jednoduchého cukru (sladkou limonádu, zmrzlinu, tyčinku Mars, Tatranku atd.). V krvi vyletí prudce nahoru cukr (hyperglykemie).
Tělo zachraňuje situaci dávkou inzulínu, a protože je to tak rychlé, předávkuje ho. Řítíte se dolů a za chvíli bliká výstražné světlo, protože je cukru nedostatek (hypoglykemie). Tělo tedy vypustí do žil rezervní cukr z jater. Protože je to tak rychlé, opět to nedokáže odhadnout a uvolní ho moc a situace se opakuje - inzulín, cukr, inzulín, cukr. Hladina cukru tak lítá jako na horské dráze z jednoho extrému do druhého, organismus je vystaven extrémnímu zatížení a tělo v rychlosti ukládá zpracovaný cukr v podobě tuku na nejbližší možné místo - a to i cukr odčerpaný z jater, který obvykle slouží jako zásobárna pro případ nouze. Výsledkem je nervozita, bolesti hlavy atd.
Při opakované vysoké hladině inzulínu se navíc otupují receptory na inzulín v buněčné stěně (vpouštějí cukr do buněk). Insulin pak přestává účinkovat a hrozí vznik cukrovky.
Pokud konzumujeme komplexní cukr (škrob, vláknina, celozrnná mouka), tak se to neděje. Přirozená strava (u necivilizovaných lidí) obsahuje 90% komplexních cukrů. Naše -nepřirozená strava - obsahuje 80-90% jednoduchých cukrů!
Proč diety nepomáhají?
Nyní již trochu chápete, proč tloustneme. Proč však nefungují diety? Udělejme si exkurzi.
V našem trávicím traktu máme různé bakterie - „dobré" i „špatné". Potřebujeme oba druhy, potřebujme však, aby byly v rovnováze.
Hlavním krmivem pro špatné bakterie (kvasinky) je rafinovaný cukr, droždí a rafinovaná (bílá) mouka. Protože tato strava v našem jídelníčku převládá (zkuste dnes najít výrobky bez těchto přísad! - jsou tam dávány úmyslně), špatné bakterie se přemnoží a doslova zdivočí! Přitom vytvářejí látky, které v nás vyvolávají drogovou závislost.
Způsobují, že doslova žadoníme o další bílou mouku, cukr a další věci. Stalo se vám (jako mně), že jste večer chodili po bytě a v zoufalé touze po něčem sladkém jste vymetali ledničku, špajz, a když jste nic nenašli, jeli jste nakonec na nonstop benzínku něco sladkého si koupit? To je přímo fyzická závislost! Důsledkem je opět překyselení organismu.
Naproti tomu dobré bakterie trpí hlady, živoří a nemohou vykonávat svoji trávicí funkci. Tím je narušeno vstřebávání živin (my navíc tyto bakterie účinně hubíme pomocí antibiotik!). Jídlo pak není dobře zpracované, začne hnít a rozkládat se, rozmnožují se plísně, které produkují jedy - mykotoxiny, které zamořují a ničí naše tělo.
Jedy blokují funkce těla. Poslední výzkumy ukazují, že toxiny jsou schopné blokovat všechny funkce těla!
Překyselený a jedy zamořený organismus pak není schopen odbourávat tuky. Dokáže je ukládat, avšak ne odbourávat.
Víte, co to znamená ve světle minulé kapitoly? V dálce již na vás mává rakovina!!!
Některé potraviny také vyvolávají zánět sliznice tenkého střeva. Pokud je sliznice zanícená, stává se nepropustná pro ty nejdůležitější živiny (vitamíny, minerály atd.). Které potraviny to jsou? To se většině lidí žel nebude líbit: uzeniny, cukr, bílá mouka, masové konzervy, bublinkové limonády, alkohol, nasycené mastné kyseliny, přesolování jídla.
To přináší opět dva důsledky:
- neschopnost dokonale zpracovat potraviny, a tedy přibírání na váze
- zánět opět znamená kyselou tkáň
A tak je úplně jedno, že chodíme cvičit do fitness centra, držíme diety, konzumujeme nízkotučné výrobky a chráníme se před cholesterolem. Dokud nevytvoříme v našem těle podmínky k tomu, aby tělo bylo schopné odbourávat tuky, budeme mít pořád problémy.
Samozřejmě každý jsme jiný a občas se někomu podaří zhubnout. Ovšem díky metodám potravinářského průmyslu opět rychle znovu přibírá.
Abychom mohli začít hubnout, potřebujeme:
1) zastavit „jízdu na horské dráze"
2) zbavit se kyselého prostředí v našem organismu
3) detoxikovat organismus
4) dodat tělu bioaktivní vitamíny a minerály (o tom více později)
Ještě jedna poznámka - k hubnutí:
Do tuků tělo odkládá škodlivé látky (jedy). Pokud začnete hubnout, je nutné hubnout pomalu a stále detoxikovat tělo, jinak uvolněné toxiny mohou poškodit vaše zdraví (mám na mysli pomáhat odvádět toxiny z těla - dostatečným pitím, konzumací vlákniny, která na sebe toxiny naváže atd.)
A tělo zamořené jedy není schopno hubnout. Detoxikace je prvním předpokladem pro hubnutí. Jak dělat správně detoxikaci není předmětem této knihy - doporučuji zde odbornou konzultaci s kvalitním výživovým poradcem.
Druhá poznámka - k detoxikaci:
Doktor Igor Bukovský ve své knize „Hledá se zdravý člověk" na krásném příkladu popisuje význam pohybu při detoxikaci. Než přišly do módy papírové sáčky, měly vysavače hadrové sáčky. Po nějakém čase vysavač přestal sát - ztratil tah. Proč? Sáček byl přeplněný, ucpaný nečistotami. Bylo nutné sáček vyndat, jít s ním k popelnici a pořádně s ním zatřepat - vyprášit ho. Po vyprášení měl vysavač zase na nějakou dobu dobrý tah.
Víte, jak se buňka zbavuje toxinů? Úplně stejně. Je nutné s ní „zatřepat, „vyprášit ji.“ Jak se to dělá? Pohybem! Stačí rychlá chůze, tenis, plavání, fotbal, prostě zaměstnat svaly alespoň 3x týdně 30 minut.
Pokud to neděláme, buňka „nemá tah" (nedává výkon), trpí, živoří nebo umírá.
Obezita nebo nadváha je však pouze jeden z příznaků, kterými lidé trpí v důsledku našeho strašného stravování.
Další důsledky
Na potoce u mé babičky jsme jako děti často viděli ve vodě pstruhy a raky. Pak jednou zmizeli raci a následně i pstruzi. Proč? Protože oni nedokáží žít ve znečištěné vodě.
Na svých cestách jsem často viděl potoky a řeky, kde byla křišťálově čistá voda, a také potoky a řeky, kde byla voda barevná, smradlavá, pokrytá hnusnou pěnou a po hladině pluly chcíplé ryby břichem vzhůru. Všimli jste si, že ta smradlavá a špinavá voda, která hubí ryby, vyhovuje potkanům?
Naše tělo je z 60% tvořeno vodou - dá se tedy říci, že naše buňky „plavou ve vodě" (tkáňový mok). Správné složení tkáňového moku se dá připodobit ke krásné, čisté vodě s obsahem správných živin.
Pokud se stravujeme špatně - cpeme se levnými, umělými náhražkami jídla plného chemie od našeho potravinářského průmyslu, tkáňový mok se začne podobat smradlavé stoce odpadního kanálu. Jak potom chceme, aby naše buňky správně fungovaly? Každá buňka může žít jenom z toho, co sníme! Nějakou dobu se buňky snaží fungovat, ale pak podlehnou - a přijde nemoc. Rozmnoží se „potkani". Jdeme tedy k lékaři a on nám předepíše léky. My pak do té stoky nasypeme chemii (jedy), abychom potkany vyhubili. Jenomže to nemůže pomoci, protože naše buňky dále žijí ve stoce a postupně umírají (jako ti pstruzi a raci).
Jak poznám, že jsem se stal obětí potravinářského průmyslu?
Zde jsou příznaky:
Únava, deprese, bolesti svalů, nespavost, zažívací potíže, nedostatek motivace, ztráta koncentrace, bolesti hlavy, kožní problémy, alergie, vysoký nebo nízký krevní tlak, svědění kůže, zvýšená lámavost nehtů, padání vlasů, oslabení imunity, chronické infekce a záněty, vaginální záněty, osteoporóza, artróza.
Trápí vás některá z těchto věcí?
Potom máte problém. Problém ze stravování. Z nedostatku toho, co naše tělo potřebuje ke správnému fungování. Z překyselení a z otravy organismu jedy z našich střev.
Výrobci potravin se hájí (a zástupci kontrolních úřadů to potvrzují), že množství chemikálií (škodlivin) nepřesahuje povolenou normu.
To je většinou pravda. Už se ale nemluví o tom, že norma neříká, že chemikálie nejsou škodlivé, ale pouze stanoví hranici, jejíž překročení už je nebezpečné. Jen si uvědomte, jaký je poplach, když se tato hranice překročí! Jinými slovy - jak to trefně vyjádřil jeden novinář –pokud je to v normě, „jedná se o lehkou otravu v mezích zákona".
Jsme to, co jíme
Píše se rok 2002. Nad jižními Čechami se sráží 3 bouře a na zem padá obrovský přívalový déšť. Zdvihá se mohutná přívalová vlna, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Žene se skrz celé Čechy, přes Prahu a další města až k Ústí nad Labem, kde pokračuje do Německa.
Škody jsou obrovské.
Dáváme dohromady týmy dobrovolníků, nářadí, ochranné pomůcky a vyrážíme na pomoc do jedné z nejvíce postižených oblastí u Mělníka. Mapujeme škody a vytváříme plán pro nejúčinnější pomoc. Některé domy jsou plné bahna, jiné jsou pobořené. Místy však narážíme na zvláštnost: u některých pobořených domů nejsou nikde cihly. Půlka domu prostě zmizela! Beze stopy! Zůstaly tam věci z místností, avšak cihly nikde. Jak to?
Při bližším zkoumání se ukázalo, že půlka domu byla postavena z vepřovic - cihel z vysušeného bláta, zpevněného slámou. Pod omítkou to nebylo vidět. Když však přišla záplava, tyto cihly se rozpustily a zdi prostě zmizely - odtekly s vodou.
Stejné je to s námi. Naše tělo můžeme postavit z kamenů, z vypálených cihel, nebo také z vepřovic. Jsme to, co jíme. Když jíme odpadky, dostaneme smetiště. Pravda se ukáže nejvíc při zatěžkávacích zkouškách, např. když prochladneme. Jak můžeme očekávat dlouhý a skvělý život, když jíme mrtvou hmotu plnou chemie?
Odpoledne po jídle bychom měli být čilí, ožilí a rozechvělí. Chronická podvýživa však vede k chronické únavě. Pokud je váš mozek hladový, podvyživený nebo otrávený, budete mít deprese.
Opravdu jsme to, co jíme?
Na přednášce prof. Dr. Waltera J. Veitha „Tajemství genů" doktor ukázal ohromující věc. Včelí královna i dělnice mají naprosto stejné DNA. Jak to, že je dělnice menší - vlastně „zakrnělá"? Podle DNA by měly být naprosto stejné! Je to tím, že určité soubory genů jsou u ní vypnuté. A víte, co se stane, když včelí královna zahyne?
Některá dělnice se začne živit jako královna mateří kasičkou - a promění se v královnu! Včelaři to znají. Avšak - jak to je možné? Mateří kasička způsobí, že se u ní zapnou ty vypnuté geny a dojde k přestavbě jejího těla.
Co to znamená?
Že jídlo dokáže zapínat a vypínat skupiny genů v naší DNA a může úplně změnit naši osobnost!!!
Včelí dělnice je dělnice proto, že „podvýživou" u ní došlo k vypnutí určitých genů.
Naše tělo se skládá z mnoha různých tkání - kosti, kůže, svaly, játra, krev atd. Ve všech buňkách však máme naprosto stejný kód DNA. Jak to, že máme různé tkáně? Jednoduše proto, že v každé tkáni jsou určité skupiny genů vypnuté - v každé tkáni jiné. To je v pořádku - tak je to v DNA naprogramované. Ovšem podvýživou může dojít k vypnutí nebo zapnutí genů, které by vypnuté nebo zapnuté být neměly!
Vypnutí určitých genů má za následek také naše stárnutí a mnoho dalších věcí - podle posledních objevů vědců z LiveGen Technologies dokonce možná i obezitu.
Jestliže jídlo dokáže zapínat nebo vypínat geny, důsledky toho, co jíme, jsou nedozírné!
To, co jíme, může proměnit naši psychiku, naši osobnost, naši podobu (vzhled) a ovlivňuje to, jak rychle a jakým způsobem budeme stárnout.
Zjistil to před lety již doktor Weston A. Price, který objevil, že nedostatečná výživa zužuje obličej a úzká zubní klenba způsobuje křivé zuby (kolik dětí dnes nosí rovnátka?), zužuje nosní průchody, takže lidé mají tendenci dýchat ústy (a chrápat), zužuje pánev, což ztěžuje porod, atd.
Potvrzuje to i jiná studie, kterou jsem četl. Překvapení vědci zjistili, že když neškodným bakteriím změnili životní prostředí (neboli potravu), neškodné bakterie se proměnily na agresivní, choroboplodné. Jinými slovy, my můžeme naše užitečné bakterie, žijící v našich střevech, proměnit na životu nebezpečné jenom změnou naší - a tedy i jejich - stravy.
Ještě je vám jedno, co jíte?
Jaké je řešení?
Je velmi těžké přestat jíst potraviny, na kterých máme chuťovou a fyzickou závislost. Na to potravinářské společnosti spoléhají.
Komplexní řešení je dost radikální. Avšak pokud je většina našich zdravotních problémů způsobena špatnou stravou (= příčina), jedině změnou stravy a životního stylu je možné situaci zvrátit a zbavit se většiny nemocí. Abychom byli zdraví, je nutné změnit jídelníček. Není jiné cesty. Je však důležité naučit se novému způsobu stravování. Nestačí například jen vyřadit maso a jinak jíst to, co dřív. Musím nejprve vědět, čím maso nahradit.
Jsem si však vědom toho, že mnoho lidí nebude ochotna takovou radikální změnu udělat. Je mi jasné, že kdybych jim řekl, že mají úplně přestat jíst některá jídla, tak to předem vzdají. Dobrá zpráva je, že není nutné vzdát se všech chuťových radostí. Měli byste vědět jednu věc:
„Pokud jíte celý týden zdravě, pak se tělo bez problémů vypořádá s tím, když jeden den sníte něco nezdravého."
Kdo nedokáže vyřadit určité potraviny, měl by je alespoň silně omezit. Důležité je začít a postupně přidávat další kroky.
Proč? Protože pokud máte několik rizikových faktorů najednou, jejich vliv se nesčítá, ale násobí! Proto je tak důležité vyřadit jich ze svého života co nejvíce.
Nejdůležitější pravidla:
- pít dostatečné množství čisté, nezávadné vody
- vyhnout se nejlevnějším potravinám
- (jsou nejvíce plné chemie a náhražek - „výplní")
- úplně vyřadit sladké nápoje, zvláště ty slazené Aspartamem (bez cukru!)
- omezit margaríny (umělé máslo, ztužené rostlinné tuky)
- vyhnout se polotovarům a hotovým jídlům - jsou plné chemie (i dresingy apod.) Jídlo, pokud možno, připravovat ze základních surovin sami doma.
- kontrolovat složení jídel a vybírat ta, co mají nejméně chemických přísad
- silně omezit mlsání (sladkosti, oplatky, chipsy, sušenky, mléčné čokolády, atd., atd.)
- silně omezit rafinovaný cukr
- (jde nahradit melasou, medem a v poslední době i jedinečným sladkým zázrakem, kterým je bylina Stévie - je sladší než cukr, je zdravá a její kalorická hodnota je nula! Vy si užijete sladké a kvasinky pojdou hlady. Dokonce si ji můžete pěstovat doma a mít slazení zadarmo.)
- vyřadit / omezit živočišné tuky - jsou v nich uložené jedy z potravy
- vyřadit homogenizované mléko, nebo ho nahradit mlékem z farmy nebo domácího chovu
- používat celozrnnou mouku místo bílé, jíst celozrnné pečivo a potraviny obsahující vysoký podíl vlákniny
- jíst často kyselé zelí (likviduje plísně) - domácí, kysané, ne to sterilované z obchodu!
- kupovat potraviny z domácího chovu (farmářské prodejny?)
Druhým krokem je začít jíst doplňky stravy, které eliminují vliv škodlivých látek v „moderních" potravinách a napravují škody jídlem způsobené.
A to platí dvojnásobně pro ty, co nechtějí, nedokáží nebo nemohou změnit svůj způsob stravování.
V takovém případě je nutné alespoň 2x do roka detoxikovat organismus a k tomu jíst doplňky stravy.
Zde je na místě položit důraz na konzultaci s kvalitním výživovým poradcem.
Dominika, naše známá, pracuje v lékárně. Jednou ji zaujal zákazník, který si každý týden koupil 200g balení skládané obvazové vaty a každé 2 dny k nim začal chodit na měření tuku. „Je to dobrý" pochvaloval si, „zase 2 kila dole, program funguje" Bylo jim to divné. Hubnout 2 kg váhy za týden není zdravé. A na co tu vatu má? Taková spotřeba! A tak se ho nakonec zeptali. Odpověděl: „Rozhodl jsem se zhubnout a našel jsem způsob, jak zabránit vlčímu hladu Jím před jídlem vatu. Ochutím si ji sirupem, chilli nebo podobně, a tak se to dá sníst." Zděšené lékárnice na to: „To je nebezpečné - víte, co vám to ve střevech udělá? Jak jste na to, pro všechno na světě, přišel?" „Je to dieta podle Naomi Campbell."
Takže - nenapodobujte bláznivé nápady celebrit. Kvalitní výživový poradce vám vysvětlí, že podobnou a daleko lepší službu, bez zdravotních rizik, vám udělá vláknina, která dnes v naší stravě zoufale chybí. Sníme ji průměrně 11-15 g (takže mnoho z nás ani to ne) místo potřebných 30 g.
Chcete být zdraví? Chcete zhubnout? A chcete zmenšit škody způsobené špatným stravováním? Odpovědí je jíst dostatek vlákniny ve stravě nebo jako doplněk stravy.
Vláknina působí jako kartáč střev (čistí je), působí proti zácpě, zamezuje zahnívání potravy ve střevech, změkčuje stolici, váže na sebe toxiny, kyseliny a cholesterol, zpomaluje vstřebávání cukrů (zabraňuje „horské dráze" s inzulínem), podporuje udržení a činnost správných bakterií ve střevech a pomáhá méně jíst, protože vyplňuje žaludek, jako ta vata.
A nezapomeňte - při konzumaci vlákniny je nutné hodně pít, protože ona na sebe také váže vodu!
Toto vše nám nejenom prodlouží život, ale zlepší zásadně i jeho kvalitu!
