Nemocenský průmysl
Když máme zdravotní problémy, jdeme hledat pomoc do zdravotnických zařízení.
Avšak zdravotnictví je průmysl. Je to obchod, kde se stáváme zákazníkem nedobrovolně, proti své vůli - když onemocníme.
Zdravotnictví - to nejsou nemocnice. To jsou výrobci zdravotnické technologie a výrobci léků! To je průmysl, který bohatne z našich nemocí. A tento průmysl velmi brzy ocenil „přínos" potravinářského průmyslu, který mu doslova „sype" zákazníky tím, že nám „vyrábí" zdravotní problémy a nemoci (vyrábí z nás pacienty). To mu však nestačí. Chce víc! Je jako rakovina - chce stále víc a více peněz, víc práce a víc pacientů. Jak to udělat?
Ekonom Paul Zane Pilzer ve své knize „Příští bilion" uvádí, že nejprve tento průmysl vyráběl léky. Později však někdo přišel na to, že ekonomicky je mnohem více zajímavé udělat si z nemocných doživotní zákazníky. Jakým způsobem? Jednoduše tím, že nebudou naše nemoce léčit - tedy odstraňovat příčinu nemocí, ale budou jenom odstraňovat potíže - tedy důsledky nemocí. Nemoc zůstane, a to zajistí, že se budeme stále vracet.
Proč by to však někdo dělal? Důvod je zase ekonomický. V představenstvu těchto společností jsou dosazeni lidé, kteří mají za úkol zastupovat zájmy odborářů, dělníků, investičních fondů (možná v nich máte i vy své peníze investované).
Tito lidé rozhodují o tom, do jakého výzkumu a do jakých výrobků se budou investovat peníze. Oni tam nejsou dosazeni proto, aby pomáhali lidem. Jsou tam dosazeni proto, aby navýšili odborářské, penzijní, investiční či společné fondy (jejich zisky)!
Investují tedy peníze do výrobků, které mají největší návratnost vložených peněz. A největší návratnost jim zaručují výrobky, které neléčí nemoc, nýbrž jenom její příznaky. Protože z nás se stává doživotní zákazník!
Pevné zdraví sice dává smysl, ale nekoukají z toho žádné peníze. Kdybychom přestali být nemocní, tento průmysl by zkrachoval.
A tak se ze zdravotnického průmyslu stal průmysl „nemocenský."
To je důvod, proč se nikdy nebude vyrábět lék na rakovinu (a léky na řadu jiných nemocí), který by lidi kompletně uzdravil. Dlouhodobé zpomalování nemoci pomocí chemie, cytostatik, ozařování atd., je mnohem, mnohem výnosnější.
Dá se říci, že většina lidí dnes umírá na následky užívání léků, ne na svou nemoc!
Kontaktoval jsem novináře s informací, že existuje lék na zhoubné rakovinové nádory a že k tomu mám potřebnou dokumentaci od doktora docenta Dolejšího. Byli nadšeni, a že se musíme sejít. V té době se však již nějakou dobu vzrušeně hovořilo o jiné metodě léčení zhoubných nádorů, kterou objevil Dr. Fortýn - metodě „devitalizace" neboli podvázání nádoru (zamezení přísunu živin). Mimochodem - tato metoda odpovídá výsledkům a závěrům výzkumu doktora Dolejšího: odumírající buňky imunitní systém zlikviduje a rozloží. Lékaři vyslovovali největší strach ze sepse - otravy z mrtvé tkáně. Zde je na místě ujasnit si, co dělá chemoterapie. Cytostatika jsou buněčné jedy, které mají otrávit rakovinové buňky, aby se dál nemnožily. Když jsou otráveny, jsou mrtvé. Co se s nimi stane? Tělo je také musí zlikvidovat, rozložit a zpracovat. V principu je to tedy stejné jako devitalizace nádoru. Rozdíl je však v tom, že v tomto případě ty buněčné jedy, které zabily nádorové buňky, zabijí nebo poškodí i bílé krvinky při jejich práci. Navíc poškodí zdravé buňky tak, že se z nich snadno stanou nové nádorové buňky. Praxe ukazuje, že po použití cytostatik se rakovina často vrací s ještě větší silou. Proto G. E. Griffin řekl: „Pokud někomu chceš udělat rakovinu, dej mu chemoterapii." Jinými slovy „vedlejším účinkem číslo jedna u chemoterapie je - rakovina". Vraťme se však zpátky.
Po 14-ti dnech jsem znovu kontaktoval novináře a oni mi potvrdili zájem, ovšem již nebyli tak nadšeni. V té době se vědečtí pracovníci a odborníci, kteří byli proti této metodě, začali schovávat za to, že odborným věcem obyčejní lidé nerozumí a snažili se to dostat ze zorného pole veřejnosti, za zavřené dveře, kde do toho nikdo nevidí. To jim dávalo prostor zatajit výsledky klinických zkoušek.
Za dalších 14 dní mi novináři přestali brát telefon, a když jsem se tam za další měsíc dovolal, novináři, kteří měli zájem, tam už nepracovali a ti noví o tom se mnou odmítli hovořit. Také informace o devitalizaci zmizely a vše najednou rychle utichlo. O výsledcích klinických zkoušek, které byly povoleny na nátlak veřejnosti, již více nikdo neinformoval, přestože výsledky byly více než dobré. Nakonec byla metoda devitalizace zakázána. A tak zůstáváme u chemoterapie.
Ptal jsem se, co se to stalo? A pak mi to došlo. Znáte úsloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?" Čí chleba jedí novináři? No, přece těch, kdo je platí - a to jsou společnosti, které si u nich dávají reklamu. A to jsou investiční fondy a farmaceutické společnosti! „Nebudeš zpívat naši píseň? Nedostaneš chleba!" (= reklamu). Při revoluci jsme bojovali mimo jiné i za svobodu tisku. To je však pouhá iluze. Svobodu tisku by měly pouze noviny, které by dokázaly žít z prodeje novin (jako časopis „dTest"), a ne z reklamy. Proto tak rychle vše utichlo, a proto se se mnou nakonec novináři odmítli sejít.
To je také důvod, proč se nikdy oficiálně nedozvíme, jaké potraviny ve skutečnosti jíme. Mocný potravinářský a mocný nemocenský průmysl uzavřely tichou, nepsanou dohodu. Jejím prvním článkem je mlčenlivost, utajení.
Farmaceutické společnosti platí lidi, kteří schvalují léky k používání, financují vědce, kteří léky objevují a zkoumají, platí inzeráty v lékařských časopisech, podílejí se na vzdělání lékařů atd. Mají tedy vše pod kontrolou.
Zeptal se vás někdy lékař na váš jídelníček? Proč ne? Jednoduše proto, že se to ve školách neučí.
Proto také většina lékařů nevěří, že by změna stravy a potravinové doplňky mohly pomoci - oni sami pořádně nevědí, jaké chemické pochody se v těle odehrávají při zpracovávání potravy. To se ve škole neučili.
Jen se podívejte, jakou stravu dostávají pacienti v nemocnicích? 90% onemocnění je z důvodu nedostatku živin - podvýživy. A 26% pacientů, kteří opouštějí nemocnici, jsou podvyživenější, než když tam šli. Přitom už Hippokrates, na kterého lékaři přísahají, prohlásil: „Nechť je jídlo tvým lékem a tvým lékem nechť je jídlo."
Medicína je od slova „medikament", tedy prášek. Kdo studuje medicínu, nestuduje jak léčit, ale jak podávat medikamenty. A protože farmaceutický průmysl pohání lékařství, akceptovali jsme myšlenku „prášek na každou nemoc". Lékař má proto titul MUDr. (doktor medicíny) a předepisuje prášky.
Lékaři jsou placeni za to, že lidi léčí, ne za to, aby je uzdravovali. Každý uzdravený pacient představuje pro nemocnice a farmaceutický průmysl ekonomickou ztrátu.
Je možné důvěřovat člověku, který bere úplatky? Důvěřujeme takovým politikům, nebo podnikatelům? Já ne. Podle čeho se takový člověk rozhoduje? Podle toho, kde má větší prospěch (kdo dá víc).
Ten, kdo úplatek dává, však není o nic lepší! Ani takovému člověku nelze důvěřovat. Jistotu ve vztazích (obchodních i osobních) nám může dát jenom charakter. Charakter není přežitek. Je to nejdůležitější součást života!
Osobně znám dvě ženy, které pracovaly jako dealerky farmaceutických společností. (Skončily, protože jim z toho bylo zle.) Že od těchto společností dostávají lékaři úplatky ve formě zájezdů a movitých věcí je veřejným tajemstvím. Jak však mohu důvěřovat takovému lékaři, že mi opravdu pomůže? Nebo že mluví pravdu? Čí zájem zastupuje? "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej" funguje i zde. Že složil lékařskou přísahu? Jakmile vzal úplatek, už ji porušil! Klíčem k solidnosti člověka je jeho charakter - ne jeho tituly!!!
Naštěstí stále existují lékaři, kteří se uplatit nenechají.
Viděli jsme maminku, která se rozčilovala, že doktor jejímu dítěti na nachlazení nenapsal antibiotika. Také byste se rozčilovali, nebo byste byli rádi? Profesor Dr. Walter J. Veith při výzkumech na zvířatech objevil, že zvířata, kterým byla do jídla přidávána antibiotika, měla zvětšené srdce a zvětšená játra! Chcete, aby vaše děti měly zvětšené srdce a játra?
Moje žena pracovala určitou dobu na hematologii. Tam se dozvěděla, že někteří lidé dostali leukémii po opakovaném přeléčování antibiotiky (když jedny nezabraly, předepsal lékař druhé). Takové to jsou jedy. Co vy na to?
Proč dávají farmaceutické společnosti tolik reklamy do televize na léky (když léky má podávat lékař?)? Není to proto, aby nás uzdravily, ale aby vydělaly na tom, že je koupíme.
A my je koupíme, protože je nám zle, necítíme se dobře a díky reklamě nepřemýšlíme o vlivu jídla, ale o úlevě díky práškům!
Přitom například 2-3 jablka denně nám sníží cholesterol úplně stejně jako prášky od lékaře - avšak bez vedlejších účinků!
A tak se dostáváme do zdravotního kolotoče:
lidé díky stravování mají potíže - jdou k lékařům a ti je vrací zpět do práce pomocí odstranění důsledků nemoci - mají další potíže díky vedlejším účinkům léků a špatné stravě - opět jdou k lékařům - opět mají větší potíže.
Pozor - nehledejte vinu u lékařů! Ti za to nemohou. Jak to? Nikdo nejde pracovat do medicíny proto, aby ubližoval druhým! To jsou většinou oddaní lidé a vědci. Avšak doktoři jsou dnes plně závislí na technologiích. A vývoj jde tak rychle kupředu, že to, co se naučili ve škole, je po 2-3 letech nepoužitelné. Jsou tedy plně závislí na obchodních zástupcích těchto společností, kteří je proškolují. Lékaři nemají možnost ověřit si pravdivost slov těch obchodních zástupců.
Předepisují tedy na nemoci ty léky, o kterých jim výrobce řekne, že jsou na tu nemoc nejlepší. Oni jsou součástí zdravotního kolotoče, avšak jsou zrovna tak obětí nemocenského průmyslu. Dokonce už sami uvěřili lži, že nemoc je přirozeným projevem stáří.
Přitom stárnutí vzniká únavou buňky, když podvyživená bojuje s odbouráváním škodlivin, s poškozením od jedu, chemických látek, s poškozením od karcinogenů nebo volných radikálů. A pak přichází i nemoc.
Takže lidé spotřebovávají stále více a více nezdravých potravin a více a více produktů a služeb nemocenského průmyslu. Pokud nejste obézní, neradujte se - nejste na tom o mnoho lépe. Nadváha a obezita je pouze jeden z mnoha dalších příznaků nemocí ze špatného jídla. Dalšími příznaky jsou výkyvy nálady, únava, nervozita, bolení hlavy, deprese, nespavost, artróza, bolesti těla, svalové slabosti atd. - a moderní „medicína" nás dnes žádá, abychom to vše akceptovali a považovali to za projevy stáří a ne za to, čím to skutečně je: příznaky našeho stravování prázdnými kaloriemi, nedostatku vitamínů, minerálů, fytonutrientů a dalších látek, které k životu potřebujeme.
Možná si někdo z vás říká: „Mě se to netýká!" Je to pravda?
- pokud na cévní choroby umírá u nás 50% lidí, na rakovinu 30% lidí, v důsledku cukrovky a nemocí trávicí soustavy 10% lidí, tak máte téměř jistotu, že umřete na některou z těchto nemocí.
A ještě něco.
Doktor Batmanghelidjem ve své knize "Voda léčí a léky zabíjí" uvádí, že více než 106 000 lidí zemře v USA každý rok v důsledku vedlejších účinků léků! Pozor - ne na předávkování, nebo volně prodejné léky, ale na léky předepsané lékaři a užívané pod jejich dohledem. Umřou na očekávané vedlejší účinky! A další skupina 144 000 lidí zemře na problémy vyvolané léky a léčivy.
Pro srovnání - srdeční onemocnění zabíjí v USA asi 700 až 800 000 lidí, na rakovinu zemře 554 000 lidí ročně. Léky zabíjí 250 000 lidí ročně, takže jsou zabijákem č. 3 - ovšem chráněným a licencovaným.
Možná řeknete - to je možné jenom v Americe, u nás se to neděje. Myslíte? Co když se u nás jenom nezveřejňují tato čísla? Jerome Burke, novinář a spisovatel, uvádí, že v Anglii tímto způsobem zemře cca 10 000 lidí ročně. Je to hodně, nebo málo? Pro srovnání - při autonehodách tam zemře asi 3 500 lidí ročně a na rakovinu prostaty cca 9 000 lidí za rok. Nehody nás znepokojují a mluví se o nich v televizi. Rakovina prostaty nás děsí. O úmrtí v důsledku vedlejších účinků léků se však mlčí.
Když seřadíme „zabijáky" podle příčin a ne podle důsledků (jak to dělá medicína), dostaneme následující obraz:
Zabiják č. 1 = chlor v pitné vodě (cévní a srdeční choroby)
Zabiják č. 2 = rafinované, syntetické a chemizované potraviny (rakovina a ostatní)
Zabiják č. 3 = chemické léky (přímo i nepřímo)
Znamená to tedy, že zdravotnictví a léky jsou k ničemu? V žádném případě ne! Lékaři a léky mají své nezastupitelné místo při úrazech, autonehodách, když jde o akutní záchranu života, při náhlé těžké infekci apod. V tom jsou mistři. Lékaři mají nezastupitelnou úlohu také při diagnostikování nemocí nebo zdravotních problémů. V tom jsou výborní. Měli bychom se však vyhýbat dlouhodobému užívání léků a soustředit se na prevenci. Soustředit se na posilování zdraví.
Karel Nowak, jeden z mých učitelů, říkal: „Dnes se za pokrok považuje, když se otevře nová nemocnice. Skutečný pokrok by však znamenala zpráva: Zrušili jsme nemocnici, protože není koho léčit."
Řešením na oficiální úrovni by bylo, kdyby lékaři dostávali zaplaceno za to, kolik lidí udrželi zdravých, a ne za to, kolik mají pacientů (= nemocných).
Co s tím?
Tento systém je nereformovatelný, protože oni sami se dobrovolně nezmění. Řešení však existuje. Nepřijde ale odnikud z venku. Je to opět v našich rukách. Jediný, kdo má moc něco změnit, jsme my.
To, co jim dává sílu a moc, jsou peníze. A oni jsou financováni z našich peněz. Proto jediný možný způsob, jak to zastavit, je, zbavit je peněz. Jak? Přestat je financovat kupováním jejich produktů.
Řešením je prostě „neúčastnit se". Postarat se o své zdraví sami. Přestat být pacienty a začít být lidmi!
Potom budou nuceni začít vyrábět opravdové léky a kvalitní potraviny, nebo prostě zkrachují.
Když víme tyto informace, nemusíme být obětí. Můžeme vystoupit z vlaku, jehož konečná je nemocnice. Můžeme roztrhnout pouta, kterými nás tento byznys svazuje a osvobodit se k vitálnímu, zdravému a šťastnému životu.
A nejsme v tom boji sami. Je mnoho lidí, kteří se postavili do boje proti ní.
O tom si povíme dále.
Zdroj: výňatek z knihy Nespěchejte do rakve od Tomáše Kašpara.
Knihu můžete koupit zde:
http://www.zapper-centrum.cz/knihy-a-literatura/knihy-a-literatura-tomas-kaspar-nespechejte-do-rakve
