Zdivočelá buňka
Po „osvobození" Československa spojenými vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 přichází doba „normalizace". Doc. Dr. Ing. Ivan Dolejší CSc. není pohodlný novému režimu a je vyhozen z práce. Je nezaměstnaný, což je trestné. Usedá tedy za volant kamionu, aby přežil.
U sebe doma, v malé vesničce, mimo dohled tehdejších vládců, si vybudoval malou laboratoř, kde soukromě pokračuje ve svém výzkumu, kterému zasvětil celý svůj život.
Hledá totiž odpovědna otázku: Jak vzniká zhoubné bujení?
Dnešní lékařská věda má problém. Protože nezná odpověď na tuto otázku, nemá šanci najít lék. Když neznáme příčinu, nevíme s čím bojovat.
A tak se metody léčení zhoubných nádorů podobají metodám kouzelníků doby kamenné. Léčíme metodou pokus - omyl a sem tam někdo přežije, aniž ve skutečnosti vůbec víme proč.
Vysvětlivka: zhoubné bujení lidé mezi sebou nazývají „rakovina".
Pojmem „rakovina" se však označuje celá řada onemocnění, nejenom zhoubné nádory - například leukémie apod. V této kapitole se budeme zabývat pouze zhoubným bujením neboli „nádorovým onemocněním", jak říkají lékaři.
Existuje pouze 5 hypotéz vzniku zhoubných rakovinových nádorů, podložených solidními výzkumy, avšak ani jedna nedává uspokojivou odpověď, protože každá z nich je zároveň popřena jinými, stejně solidními výzkumy.
Příklad: Jedna hypotéza říká, že rakovinu způsobují nějaké specifické geny. A skutečně se v nádorových buňkách našly geny, které ve zdravých buňkách chybí. Profesor McKinnel (USA) zajišťuje důkaz - transplantuje jádro nádorové buňky do buňky zdravé. Dochází však k obrovskému překvapení: místo, aby buňka pokračovala dál jako nádorová a bujela, chová se jako zdravá!!! (Dělí se dokonce dál na zcela zdravé buňky!).
Geny tedy nezpůsobují vznik zhoubných nádorů.
Jinými slovy: Pokud existuje něco, co způsobuje vznik rakovinových nádorů, musí to způsobit vznik nádoru vždy a nesmí to odporovat žádnému výzkumu.
Ivan tedy hledá jednoho společného jmenovatele, který se vyskytuje u všech typů nádorů a který by splňoval tato kritéria. A našel ho.
Je bezpečně prokázáno, že nádorová tkáň je vždy kyselejší, než ostatní tkáně. Obecně se má za to, že je to důsledek zhoubného bujení. Ivan si však položil otázku: „Co když to není důsledek, ale příčina vzniku nádoru?"
A náhle vše začalo do sebe zapadat jako puzzle.
Jak vzniká zhoubný nádor?
Zkusím to popsat velmi schematicky, aby to bylo stručné, a přesto pochopitelné pro každého.
Zhoubný nádor vzniká v buňce. Buňka má obal tvořený z bílkovin a cholesterolu, které mají přesné uspořádání do tzv. buněčné membrány. Skrze tuto membránu propouští dovnitř živiny a ven zase odpadní látky.
Buňka plave v cytoplazmě a k ideálnímu fungování potřebuje mírně zásadité prostředí.
Zvýšená kyselost se však v některých místech těla objevuje dost často - způsobuje ji zánět, přetěžování svalů při sportu, doprovází hojivé procesy, odbourávání jedů, chemikálií apod.
K proměně zdravé buňky na zhoubnou musí být splněny dva předpoklady:
- dlouhodobé kyselé prostředí
- dostatek cholesterolu v tom místě
Pokud je buňka dlouhodobě vystavena kyselému prostředí, dojde k proměně cholesterolu v obalu buňky tak, že se membrána stane méně propustná. Atomové vazby molekul se změní na trilipidy. Tento pozměněný - patologický - steroid (derivát cholesterolu) zabraňuje průniku některých životně důležitých látek do buňky a z buňky.
Živiny a odpady látkové výměny procházejí bez problémů. Do buňky se však nedostanou látky, ze kterých buňka vytváří nástroje pro řízení činnosti buňky (např. stavební kameny enzymů). Z buňky se zase nedostane ven derivát kyseliny mléčné, takže se dále zvyšuje kyselost uvnitř buňky.
Vysoká kyselost dále zlikviduje histony - řídící látky, které regulují dělení buňky - a buňka se začne překotně, nekontrolované a neorganizovaně množit. A jakmile se začne takto množit, vznikl zhoubný nádor.
Zvýšená kyselost také způsobuje zrychlený pohyb „nosičů" živin, takže nádorová buňka je mnohem více vyživována, než ostatní zdravé buňky. To je další důvod, proč nádory tak rychle rostou.
Zhoubné nádory jsou velmi matoucí, protože mají různou podobu, každý nádor je jiný (lékaři ji ch rozlišují okolo 250). Proto se odborníci domnívají, že mají různý původ/příčinu. Podle výsledků výzkumu Dr. Dolejšího je příčina ve skutečnosti stejná. Avšak protože rostou z různých buněk, v různém prostředí (játra, prso, střeva), je logicky každý nádor jiný. Nicméně všechny tyto nádory mají stejný patologický cholesterol v obalu buňky.
Pro imunitní systém se nádorové buňky navenek neliší od buněk zdravých. Odlišnost zdravé a nemocné membrány je tak nepatrná, že ji organismus neregistruje, a proto imunitní systém nezasáhne.
Celý proces je dost složitý, avšak tento popis stačí pro pochopení a vyvození důsledků.
Ivan experimentálně, jak v laboratoři, tak na myších, prokázal pravdivost svých závěrů. Pouhým zvýšením kyselosti tkáně vznikaly u myší rakovinové nádory (jako karcinogenní činitel byla použita kyselina mléčná! - to je to, co nám způsobuje bolest svalů po cvičení).
Diagnostika rakoviny
Základem úspěchu při léčení choroby je její včasné rozeznání.
Když je nádor v začátcích, neexistuje metoda, která by zjistila, že se v těle něco děje. Díky zmatku v teoriích o rakovině nikdo neví, co má vlastně hledat. A tak se existence nádoru odhaluje většinou příliš pozdě.
Je to pochopitelné - buňka se navenek jeví jako zdravá, nemocná je uvnitř.
Ivan odhalil vznik nemoci, a to mu dalo do ruky klíč k tomu, co hledat.
Nádor roste většinou tak rychle, že tělo nestačí vytvářet nové cévy a přivádět dostatek živin do místa nádoru. A tak některé nemocné buňky umírají. Imunitní systém je okamžitě zpracuje, rozebere a tělo z nich vytvoří stavební kameny pro své potřeby.
Je tu však něco, co zpracovat nedokáže - a sice kyselinou pozměněný cholesterol (derivát cholesterolu), patologický steroid. Ten se v normálním, zdravém těle nevyskytuje a tělo si s ním neví rady. Vylučuje ho tedy z těla pryč - a to prostřednictvím moči.
Jestliže toto víme, není pak už nic jednoduššího, než tuto látku v moči najít a laboratorně prokázat. To jde pomocí kyseliny palmitové, jak Ivan experimentálně dokázal.
Toto je schopná dělat jakákoliv laboratoř vyšetřující moč a krev a zhoubný nádor tak jde zjistit v jeho počátcích, tedy v době, kdy o něm v současné době a se současnými metodami nikdo nemá ani tušení.
To byl druhý velkolepý Ivanův úspěch.
Léčba rakoviny
Odhalením procesu vzniku zhoubných nádorů se Ivanovi otevřela cesta k hledání léku na nádorová onemocnění. A podařilo se mu i to. Našel specifické přírodní látky a vyvinul lék, který dokáže ve většině případů vyřešit zhoubný nádor.
Jak může pomoci ve většině případů, když dnešní lékařská věda tvrdí, že je každý nádor jiný? Protože 73% všech nádorů vzniká výše popsaným způsobem a mají stejnou patologickou vrstvu v obalech buněk.
Principiálně se to dá zase popsat takto: Ivan našel látky, které se vpraví do těla pacienta. Účinné látky proudí v těle netečné ke zdravým buňkám. Jakmile se však potkají s nádorovými buňkami, naváží se chemicky na proměněný cholesterol. Tím vznikne cizorodá molekula, na kterou reaguje imunitní systém tak, že tuto molekulu vytrhne z buněčné membrány a rozloží ji. Tím však zároveň dojde k porušení obalu nádorové buňky a jejímu zničení.
Lék bylo Ivanovi dovoleno vyzkoušet (přibližně v roce 1980) dokonce na pacientech v klinické praxi. Do výběru však byli zařazeni pacienti, kteří již prošli „léčbou" - chemoterapií, ozařováním atd. - a byli označeni za nevyléčitelné, tedy beznadějné případy.
Po aplikování Ivanova léku se jich přesto plných 50% uzdravilo! To považuji za malý zázrak, pokud vezmeme v úvahu, že většina z nich měla zničený imunitní systém klasickou léčbou. A fungující imunitní systém je podmínkou fungování Ivanova léku.
Celé zkoušky byly uzavřeny 1.1.1990.
Pro srovnání: schválené způsoby léčby, tedy chemoterapie a ozařování (radioterapie), vyléčí zhoubný nádor - podle oficiálních statistik - pouze ve 30% případů (ve skutečnosti je to mnohem méně, protože u rakoviny - na rozdíl od jiných nemocí - se považuje za uzdraveného každý, kdo přežil 5 let od nálezu rakoviny. A to i kdyby 6tý rok na rakovinu zemřel).
Kde je lék dnes?
Zákonitě se naskýtá otázka:
Kdy přijde lék Doc. Dr. Ing. Ivana Dolejšího CSc. na trh?
Odpověď je - NIKDY! Ani lék, ani diagnostika vyšetřením moči.
Jak to?
Odpovědi jsou dvě.
První je podobná té o chloru. Jen si představte, kolik miliard utratily všechny špičkově vybavené výzkumné ústavy světa, kolik lidí věhlasných jmen tam má úžasný zdroj příjmů - copak mohou dovolit, aby někdo „amatérským objevem v amatérské laboratoři" zničil jejich kariéry a živobytí??? Edward Griffin ve své knize „Svět bez rakoviny" říká, že „V dnešní době je více lidí, kteří si na rakovině postavili živobytí, než těch, kteří na ni umírají."
Zvláštním paradoxem je to, že 8 z 10 těchto vědců a lékařů nakonec zemře na ty nemoci, jejichž řešení odmítli - 5 zemře na cévní choroby a 3 na rakovinu. (Život je v něčem přeci jenom spravedlivý.)
Mnozí lidé jsou pohoršeni, když někdo něco řekne proti lékařům nebo vědcům. Lékaři však nejsou vždy tak chytří a neomylní:
Píše se rok 1846. Ve vídeňské Všeobecné nemocnici umírá po porodu 24 až 30 % všech žen. Ředitel kliniky, profesor Klein, bere hromadné umírání matek jako samozřejmost. Ignácovi F. Semmelweisovi, mladému lékaři maďarské národnosti, je ale divné, že na porodním oddělení, kde nepracovali lékaři, ale výhradně porodní asistentky, je úmrtnost pouhých 2,4 %. Po dlouhém a úmorném pátrání mu smrt jeho nejlepšího přítele pomohla odhalit děsivou skutečnost - že on sám a všichni jeho kolegové přenášejí evědomky vražednou infekci na ženy při porodu. Jak? K porodu přicházeli často přímo z pitevny a rukama, které před chvílí měli ponořené v mrtvole, pomáhali rodit děti. Porodní asistentky nepitvaly mrtvoly, a proto byla u nich úmrtnost tak nízká.
Nařizuje tedy všem lékařům důkladné mytí rukou v chlorové vodě před vstupem na porodní sál. Výsledek? Úmrtnost prudce klesá a dosahuje pouhé 1 procento.
Jeho kolegové však na to reagují posměchem, pronásledováním a nakonec je na nátlak lékařů z vídeňské nemocnice propuštěn. Po jeho odchodu opět prudce roste úmrtnost maminek, neboť je umývání rukou okamžitě zrušeno. Přesto se nad tím nikdo nepozastavuje a trvá ještě celých 25 let a po světě umírají tisíce pacientů, než jsou Semmelweisovy zásady uznány za správné a všeobecně platné.
A tato historie se díky pýše a ješitnosti stále opakuje (Luise Pasteura pomlouvali 25 roků, protože jim vadilo, že je „jenom" chemik, a ne lékař).
Druhou odpověď najdete v dalších kapitolách.
Co s tím?
Přesto je tu dobrá zpráva.
Z výzkumu doktora Ivana Dolejšího pro nás vyplývá jedna důležitá věc: Protože známe příčinu vzniku zhoubných nádorů, můžeme se prevencí před nimi ochránit.
Co je důležité vědět:
Množství nemocných zhoubnými rakovinovými nádory stoupá s věkem lidí. Je to způsobeno dvěma faktory:
- Starší lidé tloustnou, mají více tuku a více cholesterolu v těle.
- Karcinogeny se v těle hromadí na určitých místech, působí jedovatě a ničí zdravé buňky (například dehet z cigaret).
Tělo musí tyto mrtvé buňky odstranit hojivým procesem, který doprovází zvýšená kyselost tkáně. Pak stačí zvýšená přítomnost cholesterolu v tom místě, aby došlo k proměně zdravé buňky na zhoubnou přetvořením cholesterolu na patologický derivát.
Tento proces způsobují všechny karcinogeny - drogy, azbest, různé druhy záření, jedy, chemické látky atd.
Avšak to samé dělá i řada chemických léků, cytostatika a některé chemické látky v potravinách!
Mezi základní principy prevence tedy patří:
- Udržet si nízkou váhu a nízkou hladinu cholesterolu v těle (ne kvůli srdci, ale kvůli rakovině!)
- Vyhýbat se karcinogenům, volným radikálům a všemu, co zvyšuje kyselost tkání
- Zabránit dlouhodobým zánětům v těle
- Zabránit překyselení organismu – acidóze
Jak vzniká překyselení organismu:
Druhem potravy
Strava, kterou jíme, vytváří po strávení buď zásaditý, nebo kyselý odpad. A nemá to nic společného s chutí! Citron sice chutná kysele, ale odpad po jeho strávení je zásaditý. Naopak cukr chutná sladce, ale výsledkem jeho trávení je kyselé prostředí.
Které jídlo způsobuje kyselý odpad a které zásaditý? Odpověď je velmi jednoduchá:
Zásaditý odpad se vytváří pouze ze zeleniny a ovoce, kromě švestek a brusinek.
Několik málo věcí je neutrálních - med, kukuřičný škrob, rostlinné oleje, káva, tapioka.
Vše ostatní vytváří kyselý odpad.
Odpovězte si sami - čeho je ve vašem jídelníčku více? Zásaditých, nebo kyselých potravin?
Nejhoršími potravinami jsou sladké limonády, rafinovaný cukr, sladkosti, výrobky z bílé mouky, ústřice, mušle, vepřové maso a uzeniny. Ideální je vyřadit je úplně, a kdo to nedokáže, měl by je alespoň silně omezit.
Pokud vás právě napadlo, že začnete užívat „jedlou sodu" [soda bicarbona] a podobné preparáty, varuji vás - je to opět výrobek chemického průmyslu s velmi nežádoucími vedlejšími účinky - může vás postihnout například alkalóza (= opak překyselení). Jediné bezpečné řešení je přírodní!
Existují na trhu kvalitní přírodní produkty, které dokáží udělat zásaditý „průplach" překyseleného těla bez rizika vzniku alkalózy. Jedním z nejlepších nástrojů na srovnání pH je zelený ječmen. Dodává ho dnes řada společností, je však nutné dát si pozor na kvalitu.
Důležité je také pít správné množství čisté vody denně. Nedostatek vody také způsobuje zvýšenou kyselost organismu. Kolik vypít? O správném množství, které není pro všechny stejné, budeme hovořit později.
Vylučování kyselých látek z organismu podporují silně citrusové plody. Pokud po jejich konzumaci pociťujete nějaké problémy, je to proto, že prožíváte proces uvolňování a vylučování kyselých látek z těla (při velkých potížích je na týden vynechte a začněte znovu v malém množství).
Velmi pomáhá také dostatek vlákniny ve stravě. Vláknina s dostatkem tekutin pomáhá udržet naše pH v rovnováze a pomáhá vylučovat z těla škodlivé látky – toxiny.
Poznámka na závěr:
Zhoubný nádor často dostanou i vrcholoví sportovci. Je to proto, že při přetěžování svalů vzniká ve svalech kyselina mléčná. Pro sportovce je proto zvlášť důležité dbát na správnou stravu a pitný režim. Co však s tím, jestliže jste rakovinu již dostali?
Boj s rakovinou, nebo s úřady?
Na podzim r. 1975 se u Willama Sykese z Floridy rozvinula lymfocytická leukemie a zároveň rakovina sleziny a jater. Lékaři mu odebrali slezinu a oznámili mu, že má před sebou v nejlepším případě pár měsíců života.
Byla mu doporučena chemoterapie - ne jako léčba, ale jako pokus o oddálení smrti o několik týdnů [stojí to za to?]. Will se však dozvěděl o účinné alternativní léčbě a rozhodl se ji vyzkoušet. Našel doktora, který byl ochoten aplikovat účinnou látku, spadající do kategorie „pseudovitamínů". Doktor mu vysvětlil, jak a proč vitamín pomáhá, navrhl nitrožilní aplikaci, při dal určité doplňky stravy a doporučil dodržovat dietu.
Za pár dní se Will cítil lépe, ale při třetí návštěvě mu doktor oznámil, že ho již dále nemůže léčit, protože mu kompetentní orgány oznámili, že pokud bude dál uplatňovat tento způsob léčby, že mu seberou licenci. Ukázal tedy jeho manželce, jak vitamín aplikovat, prodal mu své zásoby přípravku a dal jim adresu, kde mohou získat další dávky.
Will pokračoval v programu a cítil se každým dnem lépe.
Jednou odpoledne mu zavolal lékař z nemocnice a ptal se ho, proč nepřišel na chemoterapii. Varoval ho, že se svým životem hraje ruskou ruletu [když jde jen o oddálení smrti?].
Nakonec se mu podařilo Willa přesvědčit, aby chemoterapii podstoupil. Chemoterapie má strašlivý průběh a po několika dnech byl Will tak slabý, že měl problém vstát z postele. Měl pocit, že ho léčba zabíjí rychleji, než rakovina, a tak odmítnul pokračovat a vrátil se ke svým dávkám vitamínu.
Brzy se opět začal zotavovat, i když tentokrát to trvalo mnohem déle, protože kromě rakoviny bojoval i s následky chemoterapie.
V 75 letech, 20 let poté, co mu dávali jen pár měsíců života, stále hrál dvakrát týdně raketbal.
Poté, co zvítězil nad rakovinou, za ním jednoho dne přišel lékař, specialista na chemoterapii, jehož žena měla v té době dost vážný typ této nemoci, a chtěl po Willovi vědět, jak se mu podařilo zvítězit nad rakovinou. Will se zeptal: „Proč u ní nezahájíte chemoterapii?" Lékař odpověděl: „Nikdy bych nepředepsal chemoterapii nikomu z přátel ani rodiny!"
Píše se rok 1999. Manželům Navarrovým je oznámeno, že jejich 4letý syn Thomas má zhoubný nádor na mozku. Lékaři provádějí chirurgický zákrok. Chlapec po něm zůstává slepý, němý a neschopný chůze. Poté lékaři oznamují rodičům, že chlapec musí ještě podstoupit ozařování a chemoterapii. Ozařování mozku? Rodiče se obracejí k odborné literatuře, kde se dozvídají, že to bude mít za následek poškození mozkových funkcí a že šance na delší život jsou mizivé. Proto se rozhodují zkusit alternativní antineoplastickou terapii, kterou nabízí výzkumný ústav S. R. Burzynského v Houstonu.
V té chvíli do děje zasahuje FDA (americký úřad pro kontrolu a regulaci potravin a léků) a zakazuje doktoru Burzynskému přijmout Thomase jako pacienta, pokud nejprve nepodstoupí chemoterapii a ozařování. Otec James Navarro se děsí: „vždyť pokud podstoupí nařizovanou léčbu, nebude na Thomasovi už co zachraňovat! " Manželé se rozhodli požadavkům lékařů nevyhovět. Poté dostávají řadu výhružných telefonátů z nemocnice, a když rodiče stále nesouhlasí, jeden lékař na ně podává oznámení úřadům pro špatné zacházení s dítětem. To znamená odebrání dítěte z péče rodičů.
V roce 1977 jiní rodiče unesli svého vlastního syna Chada Greena na léčení do Mexika, aby se vyhnuli nátlaku úřadů, že jejich syn musí podstoupit chemoterapii.
Dostali jste rakovinu?
V poslední době se objevuje stále více, dříve utajovaných informací o úspěších různých lékařů a o objevech různých vědců, předkládajících alternativní možnost léčby rakoviny. Všichni však narážejí na jednu tvrdou bariéru: Dnes není legální najít lék na rakovinu. A není legální zkoušet jakoukoli jinou metodu, než chemoterapii. To vše pod záminkou naší ochrany, jak to vyjádřil Grant Leake, vedoucí sekce zabývající se podvody na Úřadu pro potraviny a léčiva v Kalifornii: „Budeme lidi chránit i přesto, že někteří z nich nechtějí být chráněni." To je cena, kterou platíme za to, když dáváme vládě moc rozhodovat o tom, co je pro nás a naše rodiny nejlepší. Doktoři, kteří chtějí lidem skutečně pomáhat, museli odejít do Mexika. Žel, v Evropě neexistuje stát jako Mexiko, kde by bylo možné podstoupit jinou léčbu.
Kdo má pravdu? Podívejme se na statistické srovnání: Chemoterapie je podle oficiálních statistik účinná ve 30% případů. Při jakékoli jiné léčbě je takovéto procento samotnými lékaři označováno za „placebo". Tyto oficiální statistiky jsou však manipulovány, jak jsme si již o kousek výše řekli. Když vás léčí na tuberkulózu a na tuberkulózu zemřete, nebyl jste vyléčen. Když jste byl léčen na rakovinu a na rakovinu zemřete až za 5 let od jejího zjištění, jste prý uzdravený!
Proto je dnes takový tlak na preventivní prohlídky, rentgenování prsů (mamograf) atd. Pokud se podaří objevit rakovinu dříve, je větší šance, že budete ještě za 5 let žít a onkologie si zlepší svoji statistiku! Ve skutečnosti se tedy skutečně uzdraví pouze asi 3% pacientů. To tedy rozhodně není možné mluvit o účinné léčbě! Pokud podstoupíte tuto „léčbu", máte 97 % předpoklad, že na rakovinu zemřete.
Alternativní metody vykazují úspěšnost 40 % a více skutečně uzdravených pacientů (= rakovina skutečně zmizela a již se nevrátila). Toto procento je však tak nízké proto, že se lidé obracejí k jiné léčbě až jako k poslednímu východisku, až když jim oficiální medicína oznámí, že už nemají žádnou naději, že oficiální léčba nepomohla a zbývá jim několik posledních měsíců nebo týdnů života. Otázka potom je, proč doopravdy zemřeli - v důsledku
selhání přírodní léčby, nebo v důsledku otravy chemoterapií? Často takoví lidé zemřou, i kdyby léčba byla možná, protože zhoubný nádor mezitím zničil životně důležité orgány. Žádná metoda není (a nemůže být) stoprocentní.
Při pozorném sledování všech příběhů však objevíte jednu velmi zajímavou věc:
- Když někdo podstoupí léčbu chemoterapií a zemře, je to „normální". Prostě rakovina byla silnější. Vždy se to nějak zdůvodní - že bylo příliš pozdě, rakovina byla silnější, chemoterapie „nezabrala" apod.
- Když však někdo podstoupí jinou léčbu a zemře, je vyhlášen poplach, doktor je označen za šarlatána a je to argument pro okamžité zakázání takové metody. V novinách se objeví titulky „šarlatán zabil pacienta" a příslušnému doktorovi je odebrána licence, nebo je dokonce odsouzen do vězení.
Proč? Kdo z toho má užitek?
Pro většinu lidí je velkým překvapením zjištění, ž e chemoterapie vznikla z bojové otravné látky, ze zbraně hromadného ničení, zvané Yperit. Chemici pouze vyměnili jeden atom,
aby to nezabíjelo tak rychle. Jsou to tak silné jedy, že lidé, manipulující s těmito chemickými látkami, při tom nosí nejtěžší protichemickou ochranu.
Zeptám se vašeho selského rozumu: Lékaři podávají lidem s rakovinou chemikálie, které byly vyvinuté pro masové zabíjení - a očekávají něco jiného, než smrt? Příčinou rakoviny je otrávená buňka. Zbavíme se rakoviny tím, že do organismu pustíme ty nejstrašnější jedy? Že ještě otrávíme všechny dosud zdravé buňky?
V Hippokratově přísaze přitom lékaři přísahali: „Nikomu nepodám jed".
Toto jsou některé vedlejší účinky chemoterapie a radioterapie: poruchy srdeční činnosti, silné křeče, chudokrevnost, anorexie, poškození žil, otoky, krvácející rány, krvácející vředy, srážení krve, špatná funkce kostní dřeně, selhání kostní dřeně, srážení mozku, druhotná rakovina, smrtelná ztráta váhy, poškození mozku, poškození chromozomů, chronické poškození střeva, zácpa, zanášení organismu toxiny, zánět močového měchýře, hluchota, snížený počet bílých krvinek, závažná dehydratace, poškození klků střeva, zničení nosní přepážky, poškození kůže, závažné průjmy, problémy příjmu potravy, zmatenost, zánět vaječníků, příznaky chřipky, vnitřní krvácení, ztráta vlasů, ztvrdnutí žil, infarkt, poškození srdce, krevní problémy, přecitlivělé reakce, nadměrně nízký tlak, poškození imunitního systému, poruchy koncentrace, poruchy zraku, poruchy sluchu, řeči, paměti, poruchy myšlení, impotence, zvýšená infekčnost, bolesti kloubů, poškození ledvin, leukopenie, selhání jater, záněty jater, ztráta chuti na jídlo, ztráta chuti na sex, poškození nervové činnosti, ztráta chuti, poškození plic, sloní nemoc, podvýživa, potrat, odumření částí těla, ztenčení nehtů, nevolnost, nekróza, poškození nervů, diabetická noha, snížený počet červených krvinek, tupost, afty, poškození orgánů, trvalé ochrnutí, psychologická nevyrovnanost, popálení radiací, poškození ledvin, deformace přirození, sexuální dysfunkce, poškození kůže, záněty krku a hrdla, impotence, mrtvice, náhlá menopauza, sebevražda, lepra, krev v moči, vážné zvracení, slabost, ztráta váhy, smrt otrávením.
Dr. Charles Huggins, držitel Nobelovy ceny, prohlásil: „Pamatujte, že jsou horší věci, než smrt. Jednou z nich je chemoterapie."
Chemické látky jsou základem (semenem) rakoviny. Živočišné bílkoviny, tuky a cukr jsou jejím hnojivem. Naše tělo je půda, do které zaséváme - a podle toho budeme i sklízet. My jsme zahrádkáři.
Naše práce je přestat vytvářet rakovinu
Pokud ji dostaneme, někdo dělá všechno pro to, abychom neměli na výběr. Jak dlouho si to necháme líbit? Představitelé ortodoxní medicíny hlasitě křičí a označují jiné metody za podvod a jejich propagátory za chamtivce, kteří prý profitují z nemocných a vyděšených. Alternativní léčba není levná, avšak je to pouze zlomek ceny toho, co stojí chemoterapie. Rozdíl je pouze v tom, že cenu chemoterapie se nedozvíte a alternativní léčbu nám žádná pojišťovna nezaplatí.
Znáte rčení „zloděj křičí, chyťte zloděje"? Když zloděj křičí, je to proto, aby od sebe odvedl pozornost.
Já jsem se proto rozhodl, že do žádné sbírky na výzkum rakoviny již nikdy nedám ani korunu. Odmítám financovat rakovinový průmysl. Přidejte se i vy a oslabíme jejich moc.
Dostali jste rakovinu?
Pokud jste již rakovinu dostali, není mnoho možností, avšak nechci vás nechat bez naděje. Co je to za vitamín, který uzdravil Willama Sykese (a mnoho dalších lidí)? Jděte na webovou adresu:
http://www.nespechejtedorakve.cz/konec - strachu/ a tam zadejte své jméno a e-mail. Pošlu vám zdarma ty informace. Mohou vám skutečně pomoci zbavit se rakoviny a zachránit život.
Zdroj: výňatek z knihy Nespěchejte do rakve od Tomáše Kašpara.
Knihu můžete koupit zde:
http://www.zapper-centrum.cz/knihy-a-literatura/knihy-a-literatura-tomas-kaspar-nespechejte-do-rakve
