Záškrt
Popis žáškrtu
Záškrt neboli diftérie je vážné infekční onemocnění způsobené bakteriálním toxinem Corynebacterium diphteriae. Plošné očkování proti záškrtu bylo zavedeno v roce 1946, a proto se ve vyspělých zemích téměř nevyskytuje. V České republice zaregistrovali poslední případ v roce 1995. V rozvojových zemích, kde jsou časté problémy s hygienou, se však stále vyskytuje. Zvýšený výskyt je zaznamenán i na území Ukrajiny, Lotyšska a Ruska.
Příčina a rizikové faktory záškrtu
Za vznikem záškrtu stojí výše zmíněný bakteriální toxin Corynebacterium diphteriae. Tento toxin se může šířit přímo vzduchem od nakaženého člověka nebo nepřímo, infikovanými předměty. Bakterie diftérie jsou velmi odolné a přežívají na povrchu předmětů. Proto se mohou lehce šířit do jiných zemí, kde se záškrt nevyskytuje. Nemoc se šíří i otevřenou ranou, tudíž může být příčinou i štípnutí od hmyzu.
Rizikovou skupinou jsou imigranti bez správných hygienických návyků. Nadále je nutné celoplošné očkování, protože tyto bakterie nezmizely, jenom jsme proti nim díky očkováni imunní.
Prevence záškrtu
Účinnou obranu proti záškrtu Vám poskytne povinné očkování. Od roku 2007 se provádí očkování hexavakcínou, která v jedná dávce brání proti dávivému kašli, záškrtu, tetanu, virové hepatitidě typu B, dětské obrně a invazivním hemofilovým nákazám. Vakcína by měla být šetrnější, ale i tak se najdou mnohé děti, které ji hůře snášejí (nejčastěji působí horečku, zvracení).
Miminka se začínají očkovat od 13. týdne života, kdy v prvním roce dostanou celkově 3 dávky. Mezi prvními třemi dávkami jsou doporučovány minimálně měsíční rozestupy. Čtvrtá dávka musí pak být podána do 18. měsíce života, minimálním odstup po předchozí dávce je 6 měsíců.
Přeočkování se provádí mezi 5. a 6. rokem jako tzv. posilující látka.
Pozdější přeočkování se doporučuje jen osobám starším 50 let, které plánují cestu do rizikových oblastí.
Příznaky záškrtu
Infekce se nejčastěji projeví jako záškrt hrtanu (diphtheria laryngis, croup), záškrt mandlí, záškrt nosní sliznice a vzácně jako záškrt spojivek, kůže nebo genitálií.
Onemocnění začíná mírnou horečkou, polykacími obtížemi, nechutenstvím a malátností. Proto může dojít snadno k záměně s angínou. Hrtan a nosní dutina jsou oteklé, objevují se zduřené podčelistní mízní uzliny. Zduřelé mandle jsou povleklé žlutobílými pseudomembránami způsobujícími nasládlý zápach z úst. Tyto pseudomembrány tvoří organismus kvůli šíření jedu z bakterií. Nebezpečné jsou nám tím, že zneprůchodňují dýchací cesty a v konečném důsledku vedou ke smrti.
Špatná diagnóza a léčba mohou způsobit rozvoj zhoubného záškrtu, diphtheria maligna. Žlutobílé povlaky se rozšíří do okolí na sliznici měkkého patra a čípku. Teplota se poté zvýší až ke 40°C a pacient ztěžka dýchá otevřenými ústy. Krk zduřuje, a takto zduřelý krk pak nazýváme caesarský.
Inkubační doba je udávána mezi 2-5 dny.
Léčba záškrtu
Včasné rozpoznání nemoci je nejdůležitější, protože pozdní léčba může způsobit i smrt. Při podezření na záškrt se provede výtěr tamponem z mandlí nebo jiných postižených míst a poté se zahájí léčba antibiotiky. Léčba antibiotiky se provádí ihned, jelikož čas je v tomto případě největší nepřítel. Současně se podává záškrtový antitoxin, jež neutralizuje jed produkovaný Corynebacterium diphteriae. Pacient musí být po celou dobu léčby pod řádným dohledem lékařů na infekčním oddělení.
Každý případ difterie se musí nahlásit hygienické stanici. Vyšetření musí podstoupit také lidé z okolí nakaženého.
Komplikace záškrtu
Špatná diagnóza a léčba mohou způsobit rozvoj zhoubného záškrtu, diphtheria maligna.
Zhoubný záškrt je často doprovázen zánětem srdečního svalu neboli myokarditidou a pozáškrtovými obrnami.
Pozdější následky působení toxinu zahrnují poškození nervů a poškození ledvin.
Zdroj: www.vitalion.cz
