Zánět jícnu
Popis zánětu jícnu
Zánět jícnu je chorobný stav spojený s poškozením jícnové sliznice. Nejčastější příčinou takového poškození je refluxní choroba jícnu (gastroesofageální choroba jícnu nebo též refluxní nemoc), při níž dochází ke zpětnému toku žaludečního obsahu (včetně dráždící kyseliny chlorovodíkové neboli solné) do jícnu.
Za normálních okolností je sliznice jícnu proti takovým situacím chráněna hned několika způsoby. Jednak správnou funkcí dolního jícnového svěrače, anatomickými strukturami, kterými jícen prochází a které upravují jeho správnou polohu, samočistící schopností jícnu na podkladě peristaltických pohybů, neutralizačními vlastnostmi slin a určitou přirozenou obranyschopností (rezistencí) jícnové sliznice. Selhání souhry těchto obranných činitelů respektive některého z nich, vede k zpětnému toku (refluxu) žaludečního obsahu.
Jistý vliv mají také některé potraviny (káva, česnek, čokoláda, čerstvé pečivo, cola…) a léky (zejména proti bolesti – nesteroidní antiflogistika jako je Ibalgin, Paralen apod., opiáty, léky na srdce a mnoho dalších), které buď zvyšují žaludeční kyselost (tedy zvyšují produkci kyseliny chlorovodíkové v žaludku), snižují obranyschopnost sliznice nebo zpomalují vyprazdňování žaludku, či omezují peristaltické pohyby jícnu.
Dojde-li k refluxu, rozhoduje o jeho důsledcích délka trvání, složení a množství refluxovaného žaludečního obsahu (míra kyselosti a též obsahu žluči, která se sem může dostat z dvanácterníku-duodena), odolnost sliznice jícnu, samočistící schopnost jícnu a rychlost vyprázdnění žaludku.
Jinými slovy řečeno, onemocnění vzniká na podkladě nerovnováhy obranných a agresivních faktorů, které působí na sliznici jícnu. Nejčastěji k závažnému poškození dochází právě v noci, kdy se žaludeční obsah dostává do jícnu snáze (mimojiné chybí faktor gravitace, jak je tomu během dne ve vzpřímené poloze).
Mezi další zánětlivá onemocnění jícnu patří korozivní ezofagitida a infekční formy zánětů jícnu (mykotická, herpetická, cytomegalovirová ezofagitida).
Korozivní ezofagitida vzniká na podkladě poleptání jícnu žíravými látkami (kyselinami, louhy, sloučeninami fenolu apod.) požitými převážně omylem, nicméně také v sebevražedném úmyslu. Výjimečně se může jednak i o léky, které uvíznou v jícnu a způsobí poškození sliznice.
Mykotická ezofagitida neboli soor, moniliáza či kandidóza je onemocnění vyvolané houbou Candida albicans. Jedná se o infekci, která využívá sníženou obranyschopnost organismu (hovoříme o tzv. oportunní infekci při imunodeficienci). Vyskytuje se u nemocných ve špatném stavu, obvykle léčených antibiotiky, cytostatiky (léky tlumící buněčný růst, užívané v onkologii), imunosupresivy (léky potlačující imunitní systém) či glukokortikoidy (léky tlumící imunitní odpověď – záněty, autoimunitní děje). Vždy je nutné pomyslet na možnou infekci HIV (vyvolávající onemocnění AIDS). Obtíže jsou obvykle nevelké až žádné, může se jednat o náhodný nález.
Herpetická ezofagitida vyvolaná virem HSV (herpes simplex virus) stejně jako cytomegalovirová vyvolaná virem CMV (cytomegalovirus) jsou poměrně vzácné a projeví se obvykle pouze bolestivostí při polykání (odynofagií).
Rizikové faktory zánětu jícnu
Mezi rizikové faktory patří nevhodný životní styl spojený s kouřením (nikotin snižuje napětí dolního jícnového svěrače) a obezitou, dále nepravidelné stravování, nevhodné složení potravy - tučná jídla včetně čokolády, sladké kynuté pečivo nebo dráždivá jídla jako česnek, cibule, máta, mák, cola, káva, alkohol a džusy.
Zvedání těžkých břemen a práce v předklonu a těhotenství vede ke zvýšení nitrobřišního tlaku, a tak přispívá k refluxu.
Prevence zánětu jícnu
Nemoci je možno předcházet režimovými opatřeními jako je redukce tělesné hmotnosti, zamezení zvyšování nitrobřišního tlaku (tj. omezit těžkou silovou práci jako nošení břemen a práce v předklonu), zákaz kouření a vyřazení z jídelníčku jídla způsobující obtíže (viz výše).
Doporučuje se taktéž spát na nakloněném lůžku (lůžko podložené v hlavové části o 20 cm).
Příznaky a projevy zánětu jícnu
Vedoucím příznakem je zvláštní druh bolesti – pálení žáhy neboli pyróza. Tato bolest je charakterizována jako palčivá bolest za dolní částí hrudní kosti.
Zpočátku se objevuje jen po určitých jídlech (pečená jídla, smažené pokrmy, sladké, alkohol, černá káva), v pokročilých případech trpí nemocný bolestmi po každém jídle, leckdy nalačno a také v noci, kdy se stav zhoršuje po ulehnutí a při snížené tvorbě slin.
Zdrojem bolesti je přímé dráždění sliznice, roztažení jícnu a naopak dočasná stažení jícnu v jiných úrovních.
Dalším příznakem může být pocit uváznutí sousta v krku - obtížné polykání (dysfagie), bolestivé polykání (odynofagie) či pocit cizího tělesa v krku bez prokázané příčiny (tzv. globus).
Bolesti na hrudi mohou být někdy tak nespecifické, že mohou imitovat jiná onemocnění, např. choroby srdce (srdeční infarkt). Řada nemocných si také stěžuje na ztrátu chuti, chrapot, chronický kašel, záněty průdušek i astma, a proto se často nedaří odhalit příčinu nemoci, protože jen polovina nemocných má při gastroskopickém vyšetření (endoskopické vyšetření jícnu a žaludku pomocí kamery zavedené přes ústa) pozitivní nález na jícnové sliznici.
Do souvislosti s refluxní chorobou se dává i zvýšený výskyt zubního kazu na podkladě poškození zubní skloviny kyselými žaludečními šťávami (hovoříme o průniku kyselého žaludečního obsahu do dutiny ústní, tzv. regurgitaci).
Léčba zánětu jícnu
Léčba spočívá u lehčích forem onemocnění ve vyvarování se rizikovým faktorům a podávání ochranných léků, u závažnějších nálezů je na místě léčba chirurgická, následovaná medikamentózně (léky).
Co se týče podávání léků, základem je omezení produkce kyseliny chlorovodíkové v žaludku a zvýšení tonu dolního jícnového svěrače. Jako základní léčiva se podávají tzv. antagonisté H2 - receptorů (př. ramitidin, famotidin) a tzv. inhibitory protonové pumpy (př. omeprazol, pantoprazol). Tato léčba je vždy dlouhodobá.
Doplňující léčbou jsou tzv. prokinetika, látky mající vliv na pohyblivost jícnu a na jícnový svěrač (zvyšují jeho tonus - stah).
Pro zvládání občasných potíží se používají antacida, která snižují kyselost žaludečního obsahu. Jejich výhodou je, že působí velmi rychle, nicméně úleva je krátkodobá.
Existuje určitý vztah mezi bakterií Helicobacter pylori a vznikem žaludečních vředů a zánětem jícnu. Při jeho průkazu se obvykle nasazují antibiotika k jeho vymýcení.
Jak si mohu pomoci sám
Pokud trpíte zánětem jícnu je vhodné se vyvarovat dráždivých jídel a jídel, o nichž sami víte, že Vám nedělají dobře.
Měli byste omezit svou váhu – nebýt obézní, pravidelně se stravovat, nejíst tučná jídla, nejíst v noci a nejlépe ještě 3 hodiny před ulehnutím, omezit příjem alkoholu na minimum a rovněž zanechání kouření má pozitivní vliv.
Taktéž je důležité být racionální v užívání léků proti bolesti (požívat tato léčiva střídmě a s praktickým využitím), nepřetěžovat se v práci, nezvedat těžká břemena, nepracovat v předklonu.
Při akutních obtížích pomůže vypít sklenku se zažívací sodou (běžně dostupná v supermarketech nebo v lékárnách) či mléko (soda i mléko fungují jako látky neutralizující vliv kyselého žaludečního obsahu), účinek je sice poměrně rychlý, nicméně krátkodobý.
Komplikace zánětu jícnu
Komplikacemi esofagitidy mohou být jednak vznik zúžení jícnu (stenózy), dále tvz. Barretův jícen, což je změna označovaná jako metaplazie a považována za prekancerózní stav, tj. stav s možným vývojem karcinomu.
Další možnou komplikací je vznik jícnového vředu (ulcus oesophagi).
Stenóza jícnu vzniká na podkladě poškození stěny jícnu a vzniku jizvy, takovéto jizvy mohou být mnohočetné. Nemocný pak má potíže zejména při polykání.
Barretův jícen je stav, kdy dochází k výměně typu buněk normálně se v jícnu vyskytujících za jiný typ buněk, které se za normálních okolností vyskytují v tenkém střevě. Diagnosticky ho lze potvrdit pouze mikroskopickým rozborem bioptické tkáně (tedy tkáně odebrané z jícnu během endoskopického vyšetření).
Jícnový vřed se nejčastěji projevuje bolestí, obtížným polykáním (dysfagií) a bolestivým polykáním (odynofagií).
Zdroj: www.vitalion.cz
