Tetanus
Popis tetanu
Tetanus je infekční onemocnění, způsobené bakterií Clostridium tetani (respektive jejím toxinem) který se do těla dostává otevřenou ranou, přičemž dojde k zanesení bakterií ranou do krve.
Jedná se o nemoc projevující se generalizovanými křečemi (postihujícími celé tělo) a poruchami regulace vnitřních orgánů. V dnešní době se jedná o onemocnění velice vzácné a to především díky povinnému očkování dětí i dospělých. Udávají se 3 -10 akutních případů ročně, většinou u jedinců se sníženou imunitou (převážně staří lidé).
Úmrtnost na tetanus je ale vysoká, pohybuje se v rozmezí 10 – 50%, u nejvážnějších forem téměř 100%. Závažnost závisí na formě onemocnění, imunitním stavu postiženého a infekční dávce (množství bakterií, respektive toxinu, který se do těla nakaženého dostane).
Důležité je také říci, že se nejedná o onemocnění přenosné z člověka na člověka.
Příčiny vzniku tetanu
K infekci dochází typicky při zevním poranění hlubších struktur (podkoží, svaly), kdy se do rány dostane hlína ze země (z půdy). Viditelné znečištění ovšem není podmínkou. Tetanové bakterie patří mezi anaerobní bakterie tvořící spory. U bakterií jsou spory vlastně jakési kukly, do kterých se bakterie uzavírá za nepříznivých podmínek. Problém je, že tyto spory jsou schopny přežívat desítky až stovky let a jsou velice odolné vůči jakýmkoli vnějším vlivům.
Bakterie se dostávají do půdy s výkaly zvířat, v jejichž střevech žijí jako normální střevní flora. Jedná se především o koně (proto je větší riziko infekce z půdy hnojené), ale též u některých lidí je můžeme ve střevě prokázat.
V půdě potom mohou vytvořit odolné spory. Ty samy o sobě nebezpečné nejsou, ale bakterie je schopna, pokud jsou vnější podmínky příznivé, vrátit se do svého původního, tzv. vegetativního stavu. V tomto stavu jsou sice velice citlivé na okolní prostředí (pH, množství kyslíku, živin atd.), ale též produkují velice účinný neurotoxin (jed postihující nervový systém).
Ten se vstřebává do krve a tou se dostává na nervová zakončení na tzv. nervosvalových ploténkách. To jsou místa, kde dochází k přenosu vzruch z nervu na svalová vlákna. Odsud pak putuje po nervových vláknech do centrálního nervového systému, k nervům ovlivňujícím motorický (hybný) systém. Toxin pak v nervech blokuje látky, zodpovědné za tlumení přenosu vzruchů. Tím, že je zablokuje, dochází k neřízenému dráždění svalů, jehož následkem dochází ke vzniku křečí.
Mezi vzácné zdroje infekce patří šíření z tlustého střeva, případně z pochvy.
Rizikové faktory tetanu
Vzhledem k tomu, že je v našem státě očkování proti tetanu povinné, je za největší riziková faktor nutno považovat právě absenci očkování. Normálně se proti tetanu očkuje brzy po narození, v několika po sobě následujících dávkách.
První čtyři dávky jsou součástí hexavakciny (záškrt, tetanus, dávivý kašel – pertuse, Haemophilus influenzae B, přenosná dětská obrna, virová hepatitda B).
První dávka se podává mezi 13. a 16. týdnem po narození, druhá za měsíc po první (17. – 20. týden), třetí za měsíc po dávce druhé (21. – 24. týden). Za půl roku po dávce třetí se aplikuje dávka čtvrtá. Mezi 5. a 6. rokem věku dochází k přeočkování, kdy se současně s tetanem přeočkovává proti záškrtu a dávivému kašli. Samostatně se pak očkování proti tetanu aplikuje mezi 14. a 15. rokem života a dále by mělo být přeočkování každých 10 – 15 let.
K tomu, aby dítě nebylo očkováno musí být velice závažné důvody (vážné poruchy imunitního systému), v jiných případech rodiče (pokud by očkování dítěte odmítali) vystavují potomka vysokému riziku nákazy nejen tetanem, ale i ostatními onemocněními, které je pak velmi obtížné léčit a často vedou ke smrti, případně nevratnému poškození organismu postiženého.
Dále může problém nastat ve chvíli, kdy člověk zapomene na přeočkování. Tento problém se vyskytuje především u starých lidí, proto bych chtěl zdůraznit, aby datum posledního přeočkování měli někde vystavené, nebo zapsané tak, aby ho mohli pravidelně kontrolovat. Ve vyšším věku totiž imunitní systém ztrácí na síle, je proto více než důležité tyto termíny dodržovat.
Z dalších rizikových faktorů je to potom nezodpovědnost v přístupu k poraněním, nedostatečná toaleta rány, zvláště kontaminované půdou, při hlubších poraněních potom nevyhledání lékařské pomoci.
K rizikovým faktorům samozřejmě patří i nitrožilní aplikace drog, kdy jehly nebývají sterilní a hrozí tak potenciální riziko nákazy z kontaminované jehly. A nejen riziko nákazy tetanem…
Prevence tetanu
Jediná účinná prevence je očkování. Bez něj se člověk vystavuje vysokému a hlavně zbytečnému riziku smrtelného onemocnění. Nevrtat se o víkendech v záhonech, případně si rány bezvadně vyčistit bez řádného očkování opravdu nestačí. Sníží se tím sice riziko kontaktu s bakteriemi, ale to je tak vše. V případě infekce pak hrozí, že si dotyčný prožije velmi nepříjemné a bolestivé stavy, které mohou končit smrtí a které zažívá při plném vědomí. A to nutno dodat zcela zbytečně.
Samozřejmě je potřeba zmínit se o důkladné dezinfekci poranění a v případě hlubších ran o nezbytném vyhledání lékařské pomoci. Ta v takovýchto případech většinou (dle posouzení lékaře), kromě odborného ošetření rány spočívá i v aplikaci jednorázové dávky protilátky proti tetanu.
Příznaky a projevy tetanu
Existuje několik možných forem onemocnění, které závisí na imunitním stavu organismu a na infekční dávce. V případě lehkých forem (u nich bývá nejdelší doba od infekce do vzniku příznaků) není průběh tolik závažný a křeče se vyskytují pouze zřídka.
U středně těžkých forem dochází ke křečím, ale většinou nedochází k postižení dýchacího systému (dýchacích svalů).
V případě nejtěžších forem vznikají všechny níže uvedené příznaky v rychlém sledu a onemocnění spěje k dechové nedostatečnosti s vysokým rizikem úmrtí (50 – 100%, dle věku dotyčného, vyšší úmrtnost je u dětí a starých lidí).
Onemocnění se projevuje především zvýšenou ztuhlostí svalstva až křečemi. Mohou se vyskytovat jak křeče klonické (záškuby svalů) tak tonické (strnutí svalů nebo celých skupin). Z počátku nemusejí být doprovázeny bolestí, která se ale postupně ke křečím přidává.
První projevy bývají na obličejovém svalstvu. Dochází ke křečím žvýkacího svalstva, které postupně nedovolují otevření úst (trizmus). Dále nastupují křeče mimického svalstva (tzv. sardonický úsměv). Často se objevují též poruchy polykání.
Následně se přidávají generalizované křeče svalstva. A to především břicha, šíje a zad, kdy dochází až ke křečovitému propnutí těla do záklonu (opistotonus). Křeče mohou být vyvolány banálními zevními podněty jako je například dotyk nebo zvukové podněty. V této fázi už může docházet ke křečím životně důležitých svalů hrtanu nebo bránice. V případě postižení těchto svalů dochází k dušnosti s rizikem následného udušení.
Záchvaty křečí jsou velmi bolestivé, dochází ke zvýšení teploty a výraznému pocení. Bohužel, nedochází k poruchám vědomí, takže člověk celý tento proces vnímá. Pokud se posledně zmíněné příznaky vyskytnou do 24 hodin po začátku infekce, prognóza je velice nepříznivá.
Pokud se u Vás tedy vyskytnou příznaky jako je zvýšená teplota, pocení a křeče ( v první fázi hlavně obličeje) v návaznosti na předchozí poranění (především kontaminované zeminou), je na místě neprodleně vyhledat lékařskou pomoc. K těmto příznakům dochází, pokud dojde k infekci, většinou přibližně týden (ale též kratší nebo delší dobu) po poranění. V případě, že se onemocnění začne projevovat dříve, svědčí to pro infekci agresivnějšími kmeny a onemocnění má celkově horší prognózu.
Prognóza tohoto onemocnění je ale vážná vždy !!!
Léčba tetanu
Léčba probíhá opakovanými dávkami protilátky proti tetanovému toxinu. Dále se musí chirurgicky ošetřit a důkladně zkontrolovat rána, ze které začalo šíření infekce. V té se chirurgicky vytvářejí podmínky takové, aby došlo k co nejlepšímu prokysličení tkáně. Bakterie jsou ke kyslíku velice citlivé a hubí je. Možností je i použití hyperbarické komory.
Další postupy zahrnují podporu dýchání (řízená ventilace), v případě postižení hrtanu mohou lékaři provést tracheostomii (chirurgické otevření průdušnice na přední straně krku se zavedením hadičky, kterou proudí vzduch).
K terapii křečí patří podání myorelaxancií (léků na uvolnění svalstva) a sedativ ( léky na zklidnění).
Jako podpůrná léčba se, vzhledem k tomu, že jde o bakterie, podávají antibiotika. Napomáhají jednak zabránění dalšího množení tetanových bakterií, ale též dalších potenciálních jiných bakterií, které se mohou v organismu vyskytovat a průběh nemoci komplikovat.
Léčba trvá 2 (u nejlehčích forem) – 6 týdnů, kdy, pokud léčba probíhá optimálně, dochází k ústupům ztuhlosti svalů a celkovému zlepšení.
Komplikace tetanu
Komplikacemi jsou především pozdní projevy onemocnění, tedy dušení (asfyxie), dále mohou při generalizaci křečí vznikat zlomeniny, a to především obratlů (kompresivní zlomeniny), ale i jiných kostí.
Též hrozí riziko prasknutí svalů a šlach. Dále hrozí v průběhu léčby riziko rozvoje zápalu plic (pneumonie).
Při opakovaných křečích je nebezpečí poškození částí svalů, nejvíce postiženým křečemi. Poškozené části svalů potom odumírají a jejich rozpadové produkty, které se dostanou do krve, mohou zanášet ledviny (dle rozsahu poškození svalů) a pak hrozí riziko selhání ledvin.
Velmi vážnou komplikací onemocnění je srdeční zástava.
Zdroj: www.vitalion.cz
