Syfilis
Popis nemoci Syfilis
Tuto nemoc, respektive její projevy, neopakovatelně ztvárnil Petr Čepek ve filmu Petrolejové lampy.
Jedná se o infekční pohlavně přenosné onemocnění, způsobené bakterií Treponema pallidum. Člověk je jediným hostitelem této bakterie.
Přenos se děje nejčastěji pohlavním stykem, vzácný je přenos kontaminovanými předměty. Nejčastěji se vyskytuje u osob mezi 15 a 30 lety.
Postihuje různé orgány, kůži, kardiovaskulární, opěrný a pohybový a centrální nervový systém.
Pro nemoc v neléčené formě jsou typická tři stadia, v posledním z nich vznikají vážná poškození organismu, která jsou nevratná a mohou vést k smrti.
Nemoc je přenosná z matky na plod. V případě, že k tomu dojde, dochází u novorozence k mnohaorgánovému poškození, které leckdy končí smrtí, případně zanechává vážné trvalé následky.
Onemocnění bylo závažné hlavně v éře před zavedením antibiotik, kdy bylo syfilidou postiženo asi 10% populace. V dnešní době může být toto problémové spíše už jen v rozvojových zemích s nedostatkem léčebné péče. Ve vyspělých zemích se s úspěchem léčí antibiotiky (penicilinem), takže jedinou svízelí je, aby onemocnění nebylo přehlédnuto a včas se začalo léčit.
Syfilis podléhá povinnému hlášení, to znamená, že pokud lékař u pacienta onemocnění objeví, je povinen tuto informaci sdělit místní hygienické stanici se kterou se potom účastní na vyhledání všech pacientových sexuálních kontaktů, které musejí být na tuto nemoc vyšetřeny.
Příčiny vzniku syfilidy
Nemoc vzniká po proniknutí bakterií do organismu, ke kterému dochází po narušení povrchu kůže nebo sliznic. K tomu dochází nejčastěji v ústech nebo na genitálu.
Na místě, kudy pronikne do těla, se začne množit a dává tak vzniknout příznaku, typickému pro první stádium syfilidy. V tomto místě dochází ke vzniku tvrdého vředu (ulcus durum), který je nebolestivý. Dále se infekce šíří krví a mízními cévami a postihuje mízní uzliny a další orgány. Podle postižení jednotlivých orgánů pak dochází k dalším projevům nemoci.
Nejčastěji k nákaze dojde při pohlavním styku s infikovanou osobou (k nákaze dojde asi u 1/3 osob). Dále je možný přenos z matky na plod při proniknutí bakterií palcentou (transplacentární přenos). Dříve hrozilo též riziko přenosu při krevní transfuzi, což je dnes ale takřka nemožné, díky podrobným rozborům krve dárce. Přenos kontaminovanými předměty je také spíše teoretický, jelikož Treponema pallidum je vysoce citlivá na jakékoli vnější vlivy a mimo hostitele velice rychle hyne.
Rizikové faktory syfilidy
Mezi rizikové faktory patří především nechráněný pohlavní styk, zvláště s náhodným partnerem, dále časté střídání sexuálních partnerů a s tím související prostituce.
Dále sem patří drogová závislost, kdy by teoreticky mohlo dojít k nákaze infikovanou jehlou a hlavně k drogové závislosti patří ve většině případů nezodpovědné chování, které usnadňuje vznik výše zmíněných rizikových faktorů.
Prevence syfilidy
Prevencí je v první řadě to, vyhnout se rizikovým faktorům. Dále, jako prevence pro vznik vrozeného syfilis, je v dnešní době povinné vyšetření matky na začátku těhotenství, které se provádí z odebrané krve, což má na starosti většinou gynekolog.
Co je potřeba zdůraznit je, že pokud u sebe najdete příznaky onemocnění, měli byste hned při prvních projevech neprodleně vyhledat lékaře. Může to být pro mnohé určitě nepříjemné, jedná se o intimní záležitost (a leckdy navíc získanou při náhodném styku), ale je potřeba si uvědomit, že při neléčení dochází k postupu nemoci, která může mít v konečné fázi smrtelné následky. Dále je pak samozřejmě člověk zdrojem infekce pro své okolí (sexuálního partnera/partnery).
A v neposlední řadě, léčba syfilidy v počátečním stádiu je velice jednoduchá, na rozdíl od stádií dalších, kdy může dojít k nevratným změnám, které už lékaři nejsou schopni napravit.
Příznaky a projevy syfilidy
Onemocnění se projevuje třemi stádii, přičemž každé z nich má určitá specifika. Nejdůležitější jsou varovné příznaky v první fázi, které by nás měly přimět navštívit lékaře.
V první fázi se, za přibližně 3 týdny (rozmezí je od 9 do 90 dnů) po sexuálním styku objevuje v místě vstupu infekce tvrdý nebolestivý vřed (ulcus durum), velikosti většinou do 2 cm, ze kterého při zmáčknutí teče čirá tekutina. Jeho vzniku předchází výskyt červené nebo červenorůžové ohraničené vyrážky, vystupující nad povrch, u které dochází ke zvředovatění. Bývá nejčastěji na genitálu, nebo v oblasti úst, případně v okolí konečníku.
Existuje však i řada alternativních projevů, které nemusejí být tak jednoznačné a proto je dobré o nich vědět. Na sliznicích místo klasického vředu může vznikat nevystouplá oděrka, která může uniknout pozornosti. U žen může místo vzniku vředu (ale i současně s ním) dojít k otoku labia majora (velkých stydkých pysků), u mužů obdobně předkožky. Vředy se také mohou vyskytovat mnohočetně.
Taktéž se může jednat o vřed bolestivý. Pokud dojde k průniku bakterie skrz sliznici močové trubice, bývá vřed schován a projeví se pak jako výtok.
Během dalších dvou týdnů po vzniku vředu následuje zvětšení lymfatických uzlin, v případě vředu na genitálu to jsou uzliny v třísle. Většinou bývají zvětšeny jen na jedné straně.
V druhé fázi, která začíná nejčastěji 9. týden po nákaze (3. – 12. týden) se na těle objevuje vyrážka. Ta leckdy dotyčným není zaznamenána, ale bývá často provázena celkovými „chřipkovitými“ příznaky, tedy celkovou únavností, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, zvýšená teplota, případně nebolestivé zvětšení uzlin).
Dále může ještě přetrvávat vřed, případně jizva po jeho vyhojení a pravidelně bývají ještě stále zvětšeny uzliny v místech, kde k jejich zvětšení došlo po objevení vředu.
Vyrážka může mít velice různý charakter, většinou bývá ohraničená a nesvědí (syphilis maculosa, též roseola syphilitica). Může se vyskytovat na nejrůznějších místech těla, často bývá na stranách trupu a břiše, na končetinách pak nejvíce v místech ohybu.
Opět se vyskytují ale velice pestré varianty kožních projevů, odlišné svými příznaky. Místo vyrážky se mohou objevovat červenohnědé lesklé pupínky, které bývají na obličeji, dlaních a ploskách a časem u nich dochází k odlupování kůže (syphilis papulosa a papulosquamosa). Nepříjemnější variantou je Syphilis condylomatosa, při které se na kůži tvoří mokvavé pupínky, především v místech, kde hrozí riziko opruzení.
Po odeznění vyrážky často dochází k tomu, že po ní zůstávají na místech jejího původního výskytu červeně nebo tmavě zbarvené fleky. Pokud dojde ke rozvoji vyrážky ve vlasové pokrývce může následně dojít k vypadávání vlasů.
Dále se vyskytují příznaky na sliznicích, které jsou patrné u 1/3 nemocných. Může jít o zarudnutí v dutině ústní, zánět nosohltanu, který bývá doprovázen chrapotem, nebo se může objevit tzv. syfilitická angina, kdy jsou postiženy patrové uzliny, kterou doprovází jejich zarudnutí, později s tvorbou povlaku a obtížné, bolestivé polykání.
K těmto specifičtějším příznakům se přidávají ještě nespecifické, jako je teplota, únava, nechutenství, bolesti kloubů a svalů.
Po přibližně 2 letech nemoc přechází do skryté fáze (latentní syfilis), kdy většinou dochází k odeznění příznaků a člověk přestává být infekční. U jedné třetiny nemocných dochází poté ke vzniku terciální fáze syfilis.
Ta se rozvíjí po 3 až 7 letech od fáze sekundární. Při ní dochází k tvorbě tzv. gummat, které jsou podmíněny imunologickou reakcí na bakterie, které tělo není schopno zničit. Dochází potom k tomu, že je imunitní buňky obalí a uzavřou mezi sebe v místě, kde s nimi přijdou do kontaktu. Gummata se pak mohou vyskytovat na kůži a na sliznicích, ale i v orgánech.
Jsou to tuhé uzly, které mohou podle umístění poškozovat funkce orgánů. Bývá postižen jazyk, měkké i tvrdé patro, nos, kdy dochází k jejich destrukci. Dále bývají postiženy klouby a kosti, játra a jiné orgány. Hrozí riziko postižení cév, především aorty a koronárních cév, na nichž dochází k nekróze stěny s rizikem vzniku výdutí (aneurysmat). Vzniká též poškození srdečních chlopní.
Velice specifickým postižením u syfilis je poškození centrálního nervového systému (tzv. neurosyfilis), které nastupuje za 5-35 let po infekci. Může se projevovat jako postižení měkkých plen mozkových, kdy pak vznikají meningeální příznaky, dále se může projevit vznikem mrtvice.
A aby toho nebylo málo, za 15 – 20 let po rozvoji sekundární fáze hrozí riziko rozvoje parenchymatózní syfilis, ke které dochází v souvislosti se sníženou obranyschopností organismu. Může mít dva různé projevy. Jednak je to tzv. paralysis progressiva, pro kterou jsou typické psychiatrické příznaky (změny chování, osobnosti, též prohlubující se demence) a dále příznaky neurologické a která vede do 3 let k celkovému ochrnutí a smrti.
Druhým projevem parenchymatózní syfilis je tzv. tabes dorsalis, při kterém je postiženy mícha. Potom odchází ke vzniku vystřelujících bolestí v oblasti zad, poruchám čití, chůze a rovnováhy, a nakonec dochází k těžké invalidizaci.
Jak je vidět z výše popsaného, je toto onemocnění svými příznaky velice rozmanité a celý proces trvá velmi dlouho, každopádně neléčen končí velmi tragicky, v lepším případě trvalou invaliditou a v horším smrtí.
Zvláštním případem je vrozená forma syfilis, kdy dochází k nakažení plodu od matky a která se většinou projevuje vrozenými vadami plodu, léčitelných jen v některých případech.
Léčba syfilidy
Od dob zavedení penicilinu (antibiotikum) se stal zlatým standardem v léčbě syfilidy. Dodnes na něj díkybohu nevznikla bakteriální rezistence a proto stále slouží k úspěšné léčbě. Podává se ve všech třech stádiích.
Nejčastěji se podává injekcí do svalu a terapie v případě 1. a 2. fáze trvá přibližně 14 dní. V případě skryté syfilidy trvá léčba penicilinem 3 týdny.
Neurosyfilis bývá obvykle léčen 10 dnů až měsíc.
Všichni lidé, kteří prodělali infekci Traponemou pallidum jsou po zaléčení průběžně sledováni lékařem. Ten ve stanovených termínech provádí odběry krve, ve kterých se zjišťuje případná přítomnost bakterie a protilátek proti ní.
V prvním půlroce se kontroly provádějí jednou za 1-2 měsíce, v druhém půlroce dvakrát. Druhý rok je nutné na kontrolní vyšetření dojít ještě dvakrát.
V případě, že je po těchto všech vyšetřeních nález negativní a dále jsou negativní nálezy při klinickém vyšetření, kdy se dělá rentgen srdce a plic, echokardiografie aorty, vyšetření neurologické, psychiatrické a oční a vyšetření mozkomíšního moku, člověk může být vyřazen z evidence pacientů s touto nemocí. V opačném případě je člověk pravidelně sledován a vyšetřován každých 5 let následujících 20 let.
Pacienti, u kterých došlo ke vzniku terciálního stádia a pacienti s vrozenou syfilidou se z evidence nevyřazují nikdy.
Komplikace syfilidy
Komplikací je především rozvoj sekundární, případně terciální fáze onemocnění, která může mít tragické následky a vést až ke smrti, jak již bylo zmíněno výše.
Dále se sem dá zařadit nakažení dítěte matkou, která sama syfilidou trpí. To může mít pro plod velmi vážné následky, které mohou končit jednak potratem mrtvě narozeného plodu a jednak, v případě narození zanechat na dítěti velmi vážné trvalé následky.
Zdroj: www.vitalion.cz
