Srdeční selhání
Popis srdečního selhání
Srdeční selhání se průměrně vyskytuje asi u 2% populace. Výskyt stoupá od minima výskytu v mladém věku po hodnoty přes 10% v pokročilém stáří.
Pro pochopení tématu je nutná alespoň minimální znalost průchodu krve lidským tělem. Cévní řečiště se dělí na malý a velký krevní oběh. V malém krevním oběhu (plicním) je krev okysličována a ve velkém krevním oběhu (tělní) je okysličená krev dodávána do celého těla. Srdce zde funguje jako pumpa. Levá polovina srdce přečerpává krev z malého krevního oběhu cestou do těla a pravá polovina přečerpává krev vracející se z těla do plicního oběhu. Srdečním selháním označujeme stav, při kterém srdce přestává zvládat plnit svoji funkci pumpy. Nestačí přečerpávat krev a ta se proto někde hromadí a někde naopak chybí. Tato na první pohled jednoduchá definice vysvětluje většinu příznaků a komplikací srdečního selhání.
Za srdečním oddílem, který selhává, je krve nedostatek (snížení srdečního výdeje). To má za následek pokles tepenného (arteriálního) tlaku krve. Krev se hromadí před selhávajícím oddílem a tím roste žilní (venózní) tlak krve. Podle toho, co převládá, je možné pro zjednodušení selhání rozdělit na srdeční selhání dopředu (forward) a srdeční selhání dozadu (backward). Obě složky selháni se vyskytují vždy současně, pouze poměr složek se u jednotlivých pacientů liší. Podobné významy mají termíny systolická dysfunkce (neschopnost dodat dostatečný objem krve do oběhu) a diastolická dysfunkce (neschopnost srdečních oddílu se dostatečně plnit nejčastěji při poruše jejich roztažnosti).
Protože pravá a levá polovina srdce mají odlišné podmínky, vyplývající z odlišného napojení na malý a velký krevní oběh, mohou samostatně selhávat levá či pravá strana. Máme proto tedy levostranné a pravostranné srdeční selhání.
Velmi důležité je také rozdělení na akutní srdeční selhání a chronické srdeční selhávání. Akutní srdeční selhání může být nově vniklé porucha srdeční činnosti, může navazovat na déle trvající srdeční onemocnění, nebo jde o akutní zhoršení chronického srdečního selhávání. Oběhový systém má k dispozici tzv. kompenzační mechanismy, při jejichž zapojení se celkový stav pacienta upraví. Pokud nestačí, pacient zemře. Zapojení kompenzačních mechanismů tedy krátkodobě pomůže, ale činnost srdce v nových podmínkách je náročnější, což později vyžaduje stále další kompenzace. Akutní srdeční selhání tedy přechází v chronické srdeční selhávání. Kompenzační mechanismy jsou omezené, takže chronické selhávání jednou dospěje k akutnímu selhání a smrti (dekompenzace). Ukázkový průběh u pacienta tedy může např. vypadat: akutní infarkt myokardu - akutní srdeční selhání -zapojení kompenzačních mechanismů - chronické srdeční selhávání - (zde se mohou předchozí tři body několikrát opakovat)- akutní srdeční selhání - smrt.
Prognóza selhaní je nepříznivá. U akutního srdečního selhání musí být téměř polovina pacientů do roka znovu hospitalizována. Do jednoho roku umírá až 40 % pacientů. U chronického srdečního selhávání umírá asi polovina pacientů do 5 až 8 let.
Příčiny srdeční selhání
Příčinou srdečního selhání je většinou poškození srdečního svalu (srdeční oddíl má sníženou schopnost se stáhnout a vypudit krev), zmnožení vaziva v srdeční stěně (jizvy po infarktech myokardu, choroby se zmnožením vaziva), kde srdeční oddíl není schopen se roztáhnout a pojmout dostatečné množství krve, a v neposlední řadě srdeční arytmie, kde nefunguje správně plnění ani vypuzování krve.
K akutnímu srdečnímu selhání vedou především poruchy v oběhovém systému. Jsou to vyčerpání kompenzačních mechanismů při chronickém srdečním selhávání, srdeční arytmie, kardiomyopatie, infarkt myokardu, výduť (disekce) aorty, hypertenzní krize (náhlé výrazné zvýšení krevního tlaku), srdeční tamponáda (utlačení srdce v jeho obalu vnikem tekutiny, například krve). Z dalších příčin to jsou náhlá potřeba vysokého srdečního výdeje (například u sepse), astma, náhlá embolizace do plic.
K příčinám chronického srdečního selhávání a jeho zhoršování vede předcházející akutní selhání, ischemická choroba srdeční, revmatické onemocnění, infekční onemocnění, metabolická onemocnění, endokrinní onemocnění a mnoho rizikových faktorů.
Rizikové faktory srdečního selhání
Mezi rizikové faktory lze zařadit téměř vše, co způsobuje tzv. civilizační nemoci. Jsou to především stres, alkohol, kouření, špatné dietní návyky, málo pohybu atd.
Rizikem pro zvýšení zatížení srdečního svalu je nadměrná tělesná či psychická zátěž, anémie (chudokrevnost, je přítomno málo červených krvinek schopných vázat kyslík a je nutné zrychlit oběh krve), nadměrné pití (ve smyslu objemu vypité tekutiny - zvyšuje se objem cirkulující tekutiny a srdce musí více pracovat), těhotenství, infekční onemocnění, nadměrné solení. Velkým rizikem je rozvoj aterosklerózy (kornatění tepen) a s ní souvisejí faktory (hladina cholesterolu, cukrovka, špatné dietní návyky, nízká pohybová aktivita, obezita). S aterosklerózou souvisí opakující se infarkty myokardu, cévní mozkové příhody (CMP) a ischemická choroba srdeční, které mají také nezanedbatelný vliv na stav oběhového systému. Dalšími rizikovými faktory jsou neléčené nebo neléčitelné srdeční arytmie, poškození srdečních chlopní (zúžení neboli stenóza chlopně zvyšuje odpor, který musí při své práci srdeční oddíl před chlopní překonat, nedostatečnost neboli insuficience chlopně dovoluje návratu již jednou vypuzené krve zpět do srdečního oddílu a tomu tak přidává objemovou zátěž).
Rizikovým faktorem je nádorové onemocnění a jiné probíhající onemocnění zvláště u starších osob, které trpí více chorobami najednou (polymorbidita). Zde se přidává i neblahý vliv některých léčiv na srdeční sval (kardiotoxické nežádoucí vedlejší účinky léků).
K největším rizikovým faktorům patří alkohol, nadužívání léků nebo naopak neužívaní léků (starší pacienti, nedodržování léčebných opatření).
Velkou roli hraje také pozitivní rodinná anamnéza kardiovaskulárních obtíží (potvrzený rodinný výskyt onemocnění srdce nebo cév).
Prevence selhání srdce
Prevencí je odstranění co nejvíce rizikových faktorů a léčba predispozičních nemocí. Nejsnazší prevencí je změna životního stylu směrem k prevenci aterosklerózy, obezity a vysokého krevního tlaku, což může dělat sám pacient. Důležité je také vyhýbat se stresovým situacím a věnovat dostatek pozornosti psychickým obtížím.
Příznaky selhání srdce
Akutní srdeční selhání
Pro pravostranné selhání je typickým příznakem zvýšená náplň krčních žil (zvýšená náplň vena jugularis, hepatojugulární reflex), což je způsobeno hromaděním krve před selhávajícím srdcem. Je zvýšen centrální žilní tlak.
Pro levostranné selhání je typickým příznakem dušnost, ortopnoe (dušnost znemožňující postiženému ležet, pacient je nucen sedět nebo stát, typický je noční výskyt) a chrupky při poslechu plic. Vše je způsobeno hromaděním krve před levým srdcem, tedy v plicích (městnavé selhání).
Chronické srdeční selhávání
Na chronické srdeční selhávání ukazují především příznaky jako dušnost, únava a typické poslechové nálezy na srdci a plicích. Na plicích jsou slyšitelné chrupky a pískoty, je přítomna tachypnoe (vysoká dechová frekvence). Na srdci je slyšet III a IV srdeční ozva, které nejsou za normálních okolností slyšitelné. Bývá přítomna tachykardie (zvýšená srdeční frekvence). Mohou být přítomny srdeční arytmie. Většinou nalezneme hydrothorax (tekutina v pleurální čili pohrudniční dutině) a ascites (tekutina v břišní dutině). Lze nahmatat zvětšená játra (hepatomegalie) a jsou viditelné otoky na dolních končetinách.
Léčba srdečního selhání
Terapie se liší podle původu a vážnosti srdečního selhání a podle celkového stavu pacienta.
Akutní srdeční selhání
Primárně je proveden pokus o odstranění vyvolávající příčiny, pokud je to možné. Je monitorována saturace krve kyslíkem (kontrola zda je množství kyslíku v krvi v požadovaném rozmezí) a je případně podporována umělou plicní ventilací. Z medikamentů jsou používána vazodilatancia, antikoagulancia, diuretika, nitráty, dopamin, dobutamin, adrenalin, noradrenalin, srdeční glykosidy, v některých případech morfin. Nemedikamentózní léčba zahrnuje operační zákrok, použití mechanické srdeční podpory nebo transplantace srdce.
Chronické srdeční selhávání
Terapie má složku medikamentózní, nemedikamentózní a změnu životního stylu. Medikamentózní léčba zahrnuje především ACE inhibitory, dále diuretika, sartany, inhibitory reninu, β blokátory, antikoagulancia, antiagregancia, antiarytmika. Nemedikamentózní terapie zahrnuje kardiomyoplastiku, trvalou kardiostimulaci, intraaortální balónkovou kontrapulzaci, mechanickou srdeční podporu a transplantaci srdce.
Jak si mohu pomoci sám
Pacient si nejlépe pomůže sám změnou životního stylu a změnou dietních návyků. Pacient by měl omezit množství konzumované soli a tekutin. Je nutné omezit až úplně vyloučit alkohol a kouření. Vhodné je u obézních pacientů redukovat hmotnost. Velmi prospěšné je zařazení pohybových aktivit do denního programu. Důležité je vyhýbat se stresovým situacím, nadměrné psychické i fyzické zátěži. Není také vhodná dlouhodobá statická zátěž (např. stříhání plotu zahradnickými nůžkami atd.).
Komplikace srdečního selhání
Zvýšená únavnost až neschopnost běžné denní činnosti, nechutenství, deprese a další psychické poruchy, slabost, závratě, poškození orgánů trvalým městnáním krve (především plíce, játra) a nedokrevností (ledviny). Nejzávažnější komplikací je smrt.
Zdroj: www.vitalion.cz
