Artritida
Popis artritidy
Zánětlivá onemocnění kloubů můžeme z praktického hlediska dělit na infekční a neinfekční.
Častěji se setkáváme s neinfekčními záněty, jejichž podkladem je autoimunitní proces, tedy stav, kdy imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáně. Proč tomu tak je, je stále předmětem četných dohadů, nicméně základní osvětlující myšlenka se opírá o genetické předpoklady v souvislosti s prodělanou infekcí či podáním léků nebo očkovacích látek, které náš imunitní systém navnadí mylným směrem. Takovýto podklad má pravděpodobně i revmatoidní atritida (lidově revma).
Revmatoidní artritida je kloubní onemocnění vyskytující se především u žen středního věku. Nejčastěji jsou zánětlivě postiženy drobné klouby ruky, zápěstí a hlezenní kloub (kotník), nicméně postiženy mohou být i klouby velké (kyčle, kolena). Onemocnění se většinou začne projevovat velmi nenápadně, a to ranní ztuhlostí kloubů. Teprve po nějakém čase (řádově měsíce až léta) se objeví zduření a silná bolestivost, což vede ke zhoršení hybnosti a postupem času ke vzniku deformit (pokřivení prstů, rukou apod.).
Podobnou jednotkou v tomto směru je i revmatická (pozor, ne revmatoidní!) artritida, u níž de facto známe vyvolávající příčinu. Vzniká jako součást tzv. sterilních následků po bakteriální infekci (některými streptokoky – streptococcus pyogenes), např. po streptokokové angíně, která není vhodně léčena antibiotiky. Sterilní následky zahrnují postižení srdce (tzv. revmatická horečka), ledvin (postreptokoková glomerulonefritida), nervového systému (chorea minor) a kloubů (revmatická artritida) v době, kdy již není možno prokázat původce onemocnění, v krvi však cirkulují protilátky, které byly původně vytvořeny imunitním systémem proti streptokokům a které bohužel mají schopnost se navázat na zdravé tkáně a namířit tak imunitní pochody proti vlastním tkáním.
Dnavá artritida neboli nemoc zvaná též dna (artritis urica) je metabolické onemocnění, které vede k zánětlivému postižení kloubů. Podkladem onemocnění je zvýšená hladina kyseliny močové v krvi, jež se v podobě krystalků solí (urát sodný) ukládá v kloubech a vyvolává zde zánětlivou reakci. Kyselina močová vzniká metabolismem purinů, což jsou látky hojně obsažené v luštěninách, mase a vnitřnostech. Část nemocných řadíme do skupiny, která zvýšeně přijímá takovouto stravu a zvýšeně konzumuje alkohol. Jiní mají zvýšenou produkci kyseliny močové danou geneticky či se u nich jedná o enzymatický defekt. Ve většině případů jsou postiženi muži, a to převážně po 40. roce věku.
Dalšími jednotkami, které by se sem též mohly řadit je psoriatická artritida, tedy postižení kloubů u lupénky.
Erozivní artritida je postižení u zvýšené funkce příštítných tělísek (u hyperparathyreózy).
Co se týče infekčních zánětů kloubů, nejvýznamnější jsou bakteriální záněty (vyvolané nejčastěji streptokoky, ale též borrelie u lymské boreliózy), i když je prokázána i virová infekce (herpesvirus, Epstein-Barr virus, virus hepatitidy B, arbovirus). Infekce je do kloubu zanesena buď při otevřeném poranění kloubu, léčebným zákrokem (např. punkcí či ortopedické operace), přímým přestupem infekce z okolí kloubu (záněty kostí, svalů atd.) či se infekce může zanést krevní cestou z jiného infekčního ložiska v organismu.
Rizikové faktory artritidy
Rizikovými faktory u revmatoidní artritidy je výskyt v rodině (tedy genetická predispozice), zvýšená námaha a vyšší věk.
U revmatické artritidy je rizikovým faktorem prodělání streptokokového onemocnění (nejčastěji angíny), které není vhodně léčeno antibiotiky a samozřejmě zde hraje roli i genetická složka.
Vyšší pravděpodobnost výskytu dny je u lidí, kteří nepřiměřeně požívají alkohol a maso (proto také byla dna považována jako nemoc bohatých a králů).
Prevence artritidy
Vhodnou prevencí u většiny postižení kloubů je optimální váha jedince. Nadváha klouby obecně zatěžuje.
Prevence u revmatoidní artritidy není známa, důležitá je včasná diagnóza choroby a její následná léčba.
Revmatické artritidě předcházíme vhodnou antibiotickou léčbou streptokokových onemocnění.
Dnavá artritida je onemocnění, jež je zhoršováno stravou bohatou na puriny, a je tedy vhodné v jídelníčku omezit příjem masa (i ryb), vnitřností, masových vývarů, luštěnin, omáček a kakaa.
Příznaky a projevy artritidy
Zánět kloubu se obvykle projeví jeho bolestivostí, otokem a v případě revmatické artritidy (ne revmatoidní!) a dny i zvýšenou teplotou a zarudnutím kůže nad postiženým kloubem.
Revmatoidní artritida začíná plíživě a nenápadně ranní ztuhlostí kloubů, převážně drobných kloubů ruky a zápěstí. To může obvykle trvat několik měsíců až let, než dojde k vystupňování změn v kloubu, jeho zduření, bolestivosti a následně i jeho deformaci a ztrátě funkce.
Na rozdíl od revmatoidní artritidy má revmatická artritida poměrně bouřlivý průběh se silným otokem, bolestivostí a zarudnutím kloubu, přesto většinou nezanechává žádné následky, postačuje léčba zmírňující zánět a proti bolesti.
Dna obvykle začíná akutním „dnavým“ záchvatem, kdy se nemocný vzbudí v brzkých ranních hodinách pro intenzivní bolest některého z kloubů. Nejčastěji je postižen kloub na palci u nohy (tomuto postižení se říká podagra), dále kolena (gonagra), kotníky a drobné klouby nohy. Klouby na rukou bývají postiženy méně často (chiragra).
V 90% je první záchvat omezen pouze na jeden kloub (monoartikulární postižení), s přibývající délkou trvání onemocnění se stav zhoršuje a postiženo může být více kloubů současně (polyartikulární postižení).
Postižený kloub je oteklý, zarudlý, horký a tak bolestivý, že nemocný mnohdy nesnese ani tíhu přikrývky. Kůže je tak napjatá, že se leskne, a proto zde bývá popisován tzv. fenomén zrcátka.
Záchvaty trvají několik hodin až dní, v průměru 14 dní, poté ustupují a následuje období bez záchvatu, jenž obvykle trvá 6 – 24 měsíců. Jejich vyvolávající příčina se mnohdy nezjistí, nicméně se může jednat o psychický stres, onemocnění, operace, trauma, exces v jídle či pití alkoholu.
Léčba artritidy
Revmatoidní artritida (revma) je onemocnění, které není plně vyléčitelné, ale lze jeho vývoj zpomalit či částečně potlačit. Léčba musí být komplexní a zahrnuje proto režimová opatření (klid na lůžku v akutním období, polohování končetin), podávání léků proti bolesti, které současně potlačují zánět (nesteroidní antirevmatika), léky tzv. upravující průběh nemoci (DMD – disease modifying drugs, např soli zlata, sulfasalazin, penicillamin, azathioprin), kortikoidy (v akutních fázích) a v neposlední řadě rehabilitace a chirurgická léčba.
Nověji je možné revmatoidní artritidu léčit pomocí biologické léčby, která spočívá v podávání látek tlumících specifické složky imunitních pochodů. Tato léčba je extrémně drahá, nicméně nejúčinnější ze současných metod.
Revmatická artritida obvykle odezní bez následků. Léčba je pouze podpůrná ke zmírnění zánětu a zvládnutí bolesti.
Dna je metabolické onemocnění, u nějž je velmi důležitá dieta, při níž je cílem nejen snížit hladinu kyseliny močové v krvi, ale také snížit hmotnost nemocného. Doporučováno je i zanechání nebo alespoň snížení přijmu alkoholu.
Léky se podávají podle toho, v jakém stadiu se onemocnění nachází. V akutním stavu se podává kolchicin (což je lék používaný i v terapii malárie), který ovlivňuje funkce imunitních buněk. Mezi záchvaty jsou podávány léky snižující hladiny kyseliny močové v krvi (allopurinol – Milurit) a léčiva podporující vylučování kyseliny močové ledvinami do moče (benzbromaron – Normurat).
Jak si mohu pomoci sám
Záleží, čím je vaše onemocnění vyvoláno. Není zánět jako zánět. V každém případě je vhodné navštívit lékaře, který zhodnotí vaše potíže, udělá základní vyšetření (např. odběr krve) a případně vás pošle na specializované pracoviště (revmatologie, ortopedie).
Na našem trhu je celá řada přípravků (doplňků stravy, krémů, mastí, čajů), které slouží nejen ke zmírnění obtíží spojených s bolestmi kloubů, ale také jako vhodná výživa tkání v kloubu obsažených.
Důležité je si uvědomit, že jednorázové či krátkodobé podávání nestačí a je nutné takovéto přípravky užívat pravidelně, aby vůbec měly na klouby nějaký trvalý vliv.
Velmi příznivě působí enzymová terapie, kterou seženete v lékárně pod názvem Wobenzym, nicméně její nevýhodou zůstává vysoká cena. Pomáhají i krémy jako je Mobilin (k dostání v lékárnách) či Arnika (dostupná v drogeriích).
Komplikace artritidy
Možnou komplikací prakticky všech zánětů kloubu je ztuhlost až vývoj tzv. ankylózy, což je stav, kdy kloub již nefunguje jako kloub, tedy ztratí pohyblivost a u některých pacientů a v určitých případech vede k trvalé invaliditě.
Revmatoidní artritida je onemocnění, které se může projevit i jinak než kloubním postižením. Závažnost těchto příznaků kolísá s délkou a tíží postižení. Typická je osteoporóza, u níž je podklad v zánětlivých změnách a uvolňovaných působcích imunitními buňkami, dále pak v léčbě kortikoidy.
Další poměrně častou komplikací je zánět šlach a kloubního pouzdra, což může vést k přetržení vazu a vzniku deformit.
Nemocní si často stěžují na svalovou slabost, což je pravděpodobně v přímé souvislosti s bolestmi a omezením pohybu v kloubu, tudíž vyřazení svalů z činnosti, a to vede k jejich úpadku (atrofii).
Postiženy mohou být i kůže (revmatoidní uzly, u 20 – 30 % nemocných), cévy (vaskulitidy – zánětlivá onemocnění cév), nervy, ale také srdce (myokarditida, endokarditida, perikarditida) a plíce (postižení poplicnice, plicní fibróza, revmatoidní uzly v plicích). U 10 - 35 % nemocných se vyskytne postižení očí ve formě suché keratokonjuktivitidy (zánět rohovky a spojivky spojený se suchostí oka). U části nemocných se objeví anémie, jež má pravděpodobně více příčin.
Revmatická artritida obvykle probíhá bez komplikací.
Asi mezi nejčastější komplikaci dnavé artritidy patří vznik ledvinných kamenů (tzv. urátová litiáza) s postižením ledvin a destrukce kloubu (chronická tofózní dna s tvorbou tzv. tofů, což jsou ložiska ukládaných krystalků solí kyseliny močové, podkožně v okolí kloubů, šlach a v ušních lalůčcích).
Zdroj: www.vitalion.cz
