Léčba kyslíkem
Léčba kyslíkem čili oxidační terapie je léčebná metoda, která je prováděna pro zvýšení sycení krve kyslíkem. V této léčbě existuje několik částečně sporných metod: ozonová terapie, kyslíková postupná terapie a hematogenní oxidační terapie. Hematogenní znamená pocházející z krve, vzniklá krevní cestou. Při hematogenní oxidační terapii je pacientova žilní krev ve speciálním přístroji obohacena kyslíkem a pro umožnění vzniku ozónu ozářena ultrafialovým světlem a následně injekčně aplikována pacientovi zpět do žil.
Ultrafialové ozáření krve bylo poprvé použito začátkem třicátých let americkými a německými lékaři. Švýcarští lékaři později kombinovali UV ozáření s léčbou kyslíkem. Jako vlastní zakladatel hematogenní oxidační terapie je udáván švýcarský lékař Dr. Wehrli. V r. 1946 zkonstruoval speciální aparaturu k provádění této terapie. Od r. 1947 se jí používá k odstranění nedostatku kyslíku v krvi jak ambulantně, tak také ústně.
Hematogenní oxidační terapie je používána hlavně při léčbě poruch periferního prokrvení, například při onemocnění tepen dolních končetin. Může údajně pomoci také při chronických chorobách jako například při vředové chorobě žaludku, při zánětech žaludku, chorobách jater a ledvin a zánětech kloubů. Tato terapie má prý pomoci také při nedostatku kyslíku v nervovém systému, k jakému dochází někdy u starších lidí, končícím v některých případech zánětem nervů. Kromě toho mají na tuto terapii dobře reagovat i poruchy prokrvení srdce, hlavně srdečních věnčitých cév a ostatních chorob krevního oběhu. Další oblastí použití je aktivace imunitního systému.
Jak působí hematogenní oxidační terapie?
Hematogenní oxidační terapie má několik pozitivních účinků na organismus. Například se zvyšuje počet bílých krvinek v krvi a podporuje se jejich zvýšená aktivita. Tím je organismus lépe chráněn proti působení choroboplodných zárodků. Příjem kyslíku se může zvýšit přechodně až o 50 procent. Tím se zlepšuje výkon krevního oběhu, zvyšuje se vnitřní dýchání buněk. Pomocí hematogenní oxidační terapie lze dosáhnout také zklidnění bolestí, hlavně při revmatu. Kromě toho se zvyšuje prokrvení ledvin, což následně vede ke zvýšenému vylučování moči. Léčba kromě toho snižuje tvorbu penízkovatění červených krvinek, které se vyskytuje v průběhu některých forem anémií. Při této poruše se v krevním nátěru nalézají sousedící červené krvinky, uloženy na sebe jako sloupek mincí.
Kladné účinky hematogenní oxidační terapie na organismus vydrží údajně až jeden rok. Pokud pacientovi pomáhá, může být v pravidelných intervalech několikrát opakována.
Pacientovi se odebere asi 60 mililitrů žilní krve. K tomuto množství krve se přidá odpovídající množství natrium citrátu, aby se zabránilo srážení krve. V hematogenním oxidačním přístroji je potom krev provzdušněna plynným kyslíkem a ozářena ultrafialovým světlem o vlnové délce 257,8 nanometrů. Takto ošetřená krev je poté vrácena pacientovi zpět do žíly, či ojediněle v malém množství může být aplikována i do svalu.
Jak často se tato terapie provádí, záleží na obrazu choroby a závažnosti onemocnění. Většinou se však provádí v prvních čtyřech týdnech léčení pět ošetření a poté po jednom v pátém, desátém a osmnáctém týdnu léčby. Protože se při této metodě pracuje s krví, která je po obohacení kyslíkem opět vrácena do krevního oběhu pacienta, je nutné při jejím provádění co nejpřísněji všechny hygienické zásady a pokyny dané pro podobné činnosti.
Zdroj: Domácí lékař od A do Z
