Žlutá zimnice
Popis Žluté zimnice
Žlutá zimnice je dalším druhem hemoragické horečky, avšak není to žádný nováček, provází lidstvo už stovky let. Vždy byla postrachem tropických zemí Ameriky a Afriky, kde zabíjela ve velkém. Zákeřné nemoci, jejíž příznaky se popisují v dobových záznamech jako zvracení tmavé tekutiny a zežloutnutí, se připisovaly nejrůznější možné i nemožné příčiny. Historie objevování příčiny nemoci je velmi dlouhá a zajímavá, vyžádala si mnoho lidských obětí a trvalo dlouhou dobu, než se podařilo objevit, že původcem onemocnění je virus čeledi Flaviviridae, který se někdy také řadí do skupiny tzv. arbovirů, což jsou viry přenášené členovci. Skutečně, virus žluté zimnice je přenášen komárem mezi opicemi a lidmi ale i mezi lidmi navzájem. Dnes se žlutá zimnice vyskytuje v tropických oblastech Afriky a Ameriky a ročně se nakazí přibližně 200 000 lidí, z nichž 30 000 zemře (předpokládá se však, že čísla jsou ještě mnohem větší, protože ne všechny nákazy jsou identifikovány). Valná většina případů pochází z Afriky.
Rizikové faktory Žluté zimnice
Rizikem je pobyt v zemích, kde se choroba vyskytuje a nedostatečná ochrana před komáry.
Příznaky Žluté zimnice
Inkubační doba (doba od nákazy k prvním příznakům) bývá nejčastěji 5-6 dní. Onemocnění probíhá ve dvou stádiích. První stádium se projevuje horečkou, třesavkou, bolestí v bederní oblasti. Teplota většinou vystoupá na 40 stupňů Celsia a trvá 3-4 dny. Obličej a jazyk získají tmavě červenou barvu a oči se „podlijí krví“ (začervenalé spojivky). Dále mohou být závratě a zvracení. Po tomto prvním stádiu se postiženému většinou na pár hodin uleví a horečka ustoupí. To však netrvá dlouho a teplota opět stoupne, celkový stav se začne rychle zhoršovat, obličej získává bledou barvu, postižený zvrací natrávenou krev (zvratky mají díky tomu černou barvu). Dochází k vážné poruše ledvin a jater. Játra bývají zvětšená a na dotek bolestivá. Právě porucha jaterních funkcí má za následek žloutenku, která je pro toto onemocnění typická a podle níž také dostala jméno.
Prevence Žluté zimnice
Už v dřívějších dobách se jako preventivní opatření provádělo systematické hubení komárů a ničení míst blízko lidských sídel, kde dochází k jejich rozmnožování. Jeden čas se dokonce myslelo, že se brzy žlutá zimnice vymýtí úplně. Jenže onemocnění má dva typy, městský a lesní typ. Městský typ je přenášen komárem z člověka na člověka a lesní typ přenáší komár převážně mezi opicemi, příležitostně také na člověka. A právě tento lesní typ je těžké postihnout, protože nákaza se vyskytuje v džungli a má mnoho ohnisek výskytu, která nelze postihnout. Proto je nutné se žlutou zimnicí pořád počítat.
Naštěstí byla pro žlutou zimnici, jako jedinou z hemoragických horeček, vyvinuta účinná vakcína. Je to živá oslabená vakcína - očkuje se živým virem, který je ale velmi oslabený, zdravý imunitní systém si s ním lehce poradí a vytvoří si tak imunitu, která trvá minimálně 10 let. Povinně se očkují osoby, které odjíždějí do Jižní Ameriky a rovníkové Afriky. Vakcína se podává jednorázově, podkožně, minimálně 10 dní před odjezdem. Očkování bohužel z ekonomických důvodů není dostupné statisícům obyvatel ohrožených oblastí, a proto jsou stále počty nakažených každý rok obrovské.
Léčba Žluté zimnice
Stejně jako u ostatních hemoragických horeček neexistuje účinná léčba, ale léčí se pouze příznaky. Důležitý je klid na lůžku, udržují se parametry vnitřního prostředí, pacient by měl dodržovat dietu stejnou jako při selhání jater a ledvin, někdy se podávají infuze glukózy. Při intenzivním krvácení do trávicího ústrojí se podává krevní transfuze. Dávají se také vysoké dávky vitaminu K. Při ledvinovém selhání se provádí hemodialýza.
Stav pacientů, kteří přežijí hlavní nápor nemoci, se většinou kompletně upravuje a následky jsou jen vzácné.
Zdroj: www.vitalion.cz