Parapsycholožka Magdaléna Šimková vidí věci mezi nebem a zemí, i to, koho jaké nemoci trápí
Před odletem do Turecka varovala, že letadlo nesmí vzlétnout... Košičanka Magdaléna Šimková se věnuje parapsychologii.
Pokud bychom měli být konkrétnější, její doménou je jasnovidectví vidí, co se stane v životě člověka i krajiny. K prognózám nepotřebuje karty ani kávovou sedlinu na dne hrnku. Ona "vidí" rukama, ale ještě více očima upřenýma buď na stěnu, nebo na objekt, kterému chce pomoct.
Se žádostí, aby se jim věnovala, přicházejí za ní lidé doslova z celého světa. Vyhledal ji například 50-letý Slovák žijící dlouhé roky v Americe, který měl vážné zdravotní problémy. Nevěděl však jaké, jen se špatně cítil. "Lékaři do něj cpali všechno, co si mysleli, že by mu mohlo pomoct. Antibiotika i infuze. Nic nepomáhalo. Tak to zkusil u mě. Dnes se znovu pohybuje jako srnka, záda ani ploténky mu nedělají starosti," zavzpomínala M. Šimková na jednoho z mnoha pacientů.
Zlost na syna vyvolala rakovinu
"Každému hned na začátku setkání zdůrazním, že nemoci neléčím," prozrazuje paní M. Šimková. "Na to jsou jiní odborníci. Já člověku jen povím, jaká nemoc ho začne trápit anebo jaká ho ničí a co musí udělat, aby se jí zbavil. Každé onemocnění začíná v mozku. Byla za mnou například žena, která trpěla rakovinou. Všechno začalo před 10 lety, kdy se vážně rozhádala se synem a od té doby mu neuměla odpustit, co jí provedl. Zlost na syna tak nahlodávala její zdraví, až v ní vyvolala rakovinu." Podobně může být propuknutí rakoviny důsledkem žárlivosti. Nenávist zase vytváří v trávicím systému jed, který postupně celý tento systém požírá.
"Známý se rozvedl s manželkou," sáhla v paměti po jednom případě. "Od té doby na ní velmi nadával. Zatímco ona neuvěřitelně kvetla do krásy, jemu se vlastní agresivita usadila ve střevech a začal chřadnout. Upozornila jsem ho, ať na bývalou manželku přestane láteřit, a naopak, ať jí přeje jen to dobré, nebo velmi špatně skončí. Nejen že mu hrozila rakovina, ale v souvislosti s ním věděla, že by mohl mít těžkou nehodu, při které přijde o obě nohy. Ztráta nohou je důsledek ztráty chuti do života.“
Podle M. Šimkové není na světě člověka, který by neměl aspoň jednu negativní vlastnost. Všichni něčím trpíme. Čím jsou agresivita a touha pomstít se silnějšími, tím víc se projevují choroby. Vezměme si obyčejnou angínu. Pokud se člověk nesoustředí na její léčení, ale myslí na někoho, kdo mu ublížil a přeje mu, aby také onemocněl, obyčejná angína se může změnit na nádory, cysty.“
"Toto platí i naopak. Pokud nemocný člověk vstoupí do sebe, poprosí jiného o odpuštění a začne se měnit k dobrému, nemoc se může zastavit. Jednoznačně z toho vyplývá, že bychom jeden vůči druhému neměli být zlí. Už jen pokus o smír přináší to, že se kolem dosud „zlého“ člověka začne vytvářet čistější energie, nachází cestu k lepšímu vztahu s rodinou, blízkými, okolím, a současně s tím se výrazně zlepšuje jeho zdravotní stav.“
Takže i když nám některý člověk ublíží, není správné zlo oplácet zlem. Kdo je věřící, měl by se za takového člověka modlit, ateista zase říct, že se na tohoto člověka nezlobí a odpouští mu.
Jako malá "viděla" sny
M. Šimková poprvé zpozorovala své neobvyklé schopnosti, když jí bylo asi 5 let. Tehdy nechápala, co se kolem ní děje, proč vidí obrazce nebo duchy. Rodiče jí tvrdili, že kolem ní nic není a všechno se jí jen zdá. “Dnes vím, že použití metody snění bylo z jejich strany výborné. Jinak bych se jako dítě možná bála. Takto jsem vidiny považovala za sny a přitom jsem měla možnost vyvíjet se dále.“ Nekaždodenní schopnosti se výrazněji začaly projevovat na střední škole. Dopředu například věděla, kdy půjde odpovídat, dokonce byla schopná číst myšlenky profesorů, takže se jako studentka měla dobře. Vážný přelom nastal v létě, kdy byla jako vedoucí s dětmi na táboře. Vyvrcholilo to záchranou života dítěte, které se začalo z ničeho nic dusit. Mělo astma, o kterém nikdo nevěděl. Magdaléna to však v dětském těle zjistila a dítě díky léčitelským schopnostem zachránila. Od té doby v sobě nic nepotlačuje. Právě naopak. Nechává své schopnosti projevovat.
„Máma mé známé nevěděla, že má nádor v prsu, protože se cítila dobře a byla v pohodě. Poslechli mě ale a šla na vyšetření, na kterém se nádor potvrdil. Podobně to bylo se známým, který podniká. Nic špatného necítil, ale já jsem při pohledu na něj viděla, že má v jedné z komor mozku nádor velký jako ping-pongový míček. Přestože mi nevěřil, šel k lékaři. Nádor přesně na tom místě, kde jsem říkala, a tak velký, jak jsem popsala, se na rentgenu ukázal.“ Primář byl z nálezu šokovaný, nicméně paní Magdaléna musí v podobných případech zůstat v pozadí, pacienti nemohou lékařům říkat, že mají někoho, kdo vidí, co jim je. To by si okolí myslelo, že se zbláznili oni i ona. „Hlavně u těch, kteří trpí rakovinou, onemocnění opravdu vidím, takže ho umím s téměř stoprocentní jistotou diagnostikovat. Je to tím, že vnímám frekvence a tím, že jsem na to citlivá, umím přejít za tzv. pomyslnou čáru, kam se běžný člověk myšlením nedostane“.
V případě jednoho děvčete vidí například M. Šimková tři vysoké postavy, které mají téměř dva a půl metru. Vypadají trochu jako UFO, jsou oblečené v něčem stříbrném, co vysílá světlo. Dívka slyší hlasy těchto postav, paní Magdalena je dokonce vidí, ale lékaři z dívky dělají duševně nemocnou a dopují ji léky. „Svět mimo nás ale existuje a Bůh i vesmír jsou v trestání spravedliví, nikomu nic neodpustí. Provinění každého člověka se zapisuje do velké knihy, aby se na nic nezapomnělo. Podle skutků a chování se na Zemi se člověk po fyzické smrti dostává do některé z vyšších dimenzí. Zlý člověk naopak, do nižší. V lidském životě nejsou náhody a když se člověku něco přihodilo, nebylo to jen tak.
Stejně tak platí, že každý máme aspoň jednoho anděla strážného. Já jsem ty své, protože jich mám víc, viděla zatím dvakrát. Jeden byl Amor v bílém oblečení se zlatým lemováním, s krásnými vlasy a pěkně se usmíval. Byl předzvěstí, že mě čeká něco krásného. A opravdu se to stalo. Co, to neprozradím, ale když šlo o Amora... V druhém případě to byl anděl, který se mnou nekomunikoval, jen měl velmi smutný výraz tváře. Pár dní na to se mi přihodila smutná a vážná věc.“
Temné síly se staví proti ní
Nevýhodou je to, že někdy M. Šimková nemůže do běhu událostí zasáhnout. Musí ji nechat, aby se stala tak, jako měla, protože kdyby zasáhla, mohlo by to vyvrcholit jinak, než se původně mělo stát. To by nebylo správné, protože všechno zlé je pro něco dobré. I když v prvním momentě souvislosti nemusíme chápat, každý člověk musí duchovně růst a rána je vlastně duchovní očista.
Už se jí stalo, že se jí do cesty postavily negativní síly a zabránily jí, aby někomu pomohla. „Toto dělají temné síly, se kterými se naštěstí až tak často nesetkávám,“ tvrdí M. Šimková. „Problémy máme všichni. I farář, biskup nebo zloděj. Je proto jen na nás, jestli nás trampoty zastaví, upozorní, abychom si něco uvědomili. Někdo se položí při první zkoušce, jiný se po ní zvedne a jde dál. Podstatou musí být pozitivní myšlení, jen to posouvá člověka dále.“
Člověk podle M. Šimkové žije mnoho životů, někdo i tisíc. Vždy v podobě člověka. „Jeden život je velmi krátký na to aby mohl splnit poslání, se kterým na Zem přichází a odčinil všechny hříchy, kterých se dopustil. Proto existuje reinkarnace. Někdo se může ptát, proč je na světě taková nespravedlnost, že nevinné dítě zemře po narození anebo ještě v těle matky. Duch člověka se vyvíjí ve čtvrtém měsíci. Je to tehdy, kdy matka poprvé pocítí, že ji dítě koplo. V tom se duch v podobě paprsku dostal do jeho tělíčka.“ Některé děti se ale leknou života na Zemi, uvědomí si, jak je to tu všechno těžké a složité, když ony jsou slabé, proto zemřou. Kdyby toto poselství matky víc poznaly a chápaly, méně by je bolelo, že jejich dítě se nenarodilo.
Paní Magdaléna tvrdí, že díky senzibilitě umí přecházet z dimenze do dimenze. Viděla i druhý svět a život nahoře i dole. „Život nahoře je krásný, ale tam se ani já nedostanu. Na hradě Grál žije Bůh a andělé, pod hradem je ráj, ve kterém jsou lidé s čistými dušemi. Právě teď, na jaře, kdy mají lidé po zimě pocit, že se jich chytá jarní únava a potřebují dobít energii, dobíjejí ji právě přes Boha, který jen jednou v roce, na jaře, pouští na zem velkou bílou sílu, novou energii.
A co nás čeká v blízké budoucnosti? V létě si musíme dávat pozor při koupání. Na Bukovci se objeví zvláštní hmyz podobný komárům, ale je to něco nového, neznámého, co bude šířit infekce, a člověka budou trápit vysoké teploty. Tento hmyz by se měl objevit i v Čani, ve vodě Sídliště Nad jezerem a v Geči. Chránit před ním je třeba hlavně děti.
Dospělí si zase musí dávat pozor na vysoký tlak. Výrazně stoupnou také srdečně-cévní onemocnění. „Vidím velký výskyt selhání srdce především u mužů, proto je chci upozornit, pozor na přepínání se. Peníze nejsou všechno. Je třeba víc odpočívat, relaxovat. Ženy zase budou mít problémy se „ženskými“ věcmi, rukama, zády, klouby a kostmi. Protože kosti a klouby jsou důsledkem žárlivosti, ženy by měly méně žárlit. Pozor na výbuchy žárlivosti si musí dát hlavně mladé ženy.
Když pedagog vysvětluje, léčí mu záda
M. Šimková tvrdí, že za dar, který má, děkuje Bohu. Je jí líto těch, kteří jejím slovům nerozumí, a tak se buď vysmívají, nebo nevěřícně kroutí hlavou. "Nejdřív je třeba zjistit, co vlastně dělám, až potom odsuzovat anebo chválit. Já se některými činy nechlubím, i když lidem pomáhám i bez toho, aby o tom věděli. Většinou jde o zdravotní kroky. Například, když studuji na vysoké škole a pedagog vysvětluje něco na tabuli a je k nám otočený zády, já mu léčím záda a posunuté obratle. Nedá mi nepomoct mu, když vím, že se trápí. To, že učení potom musím dohánět doma večer, je druhá, moje věc...“
Lidé by se podle ní neměli bát vědět, co je čeká. Magdaléna říká, že nikomu neublíží a když i vidí něco špatného, co člověka čeká, přímo mu to neřekne, jen nepřímo se ho snaží dovést k tomu, aby udělal to, co mu pomůže. „Nemám právo něco zneužívat a i když vím třeba o někom, že dělá obchody, ačkoli i černé, ani do toho nezasahuji. Někdy se také stane, že dostanu pokyn nemíchat se do toho, co druhého čeká. Tehdy se musím zastavit. Nikdy nevkročím do života a léčby člověka, který mě o pomoc konkrétně nepožádá. Nepomohu ani tomu, kdo je vysloveně zlý, ubližuje jiným a ještě se chová arogantně. Jen ho napomenu, aby změnil své chování.
Je to tak proto, že ne každý si radu a pomoc zaslouží. Věděla o ženě, že má rakovinu, ale byla to zlá žena, a tak přišla nejprve o proso a teď se jí rakovina rozšiřuje do kloubů. „Je to smutné, že to musím otevřeně říct, ale ona si svou nemoc musí „vychutnat“. To je její osud. Pokud se ani potom nevzpamatuje, čeká ji konec života na této zemi.
U matek, které mají nemocné děti, pokud spolupracují, dá se hodně zachránit. Mnoho dětí od nejhoršího paní Magdaléna i odvedla. Vzpomínám si na manželství, kde to neklapalo. Žena dělala muži neustále scény, žárlila, hádala se s ním. Ženiným zlem bylo zasažené to nejcitlivější dítě. Bylo téměř nevyléčitelně nemocné. Žena si svá slova o tom, ať přestane dělat doma scény, vzala k srdci. Přestala se s manželem hádat, jejich manželství se změnilo a kdo zlepšil se i stav dítěte. Po chlapcově cystě v hlavě není ani stopy, je úplně zdravý.
M. Šimková má na svém kontě už i zabránění dvěma vážným nehodám. Jedna, to byl únik plynu v jednom z domů v Kováčské ulici, kde mohlo dojít k vážným ztrátám na životech lidí i na budovách. Tím druhým byl let do Turecka. Cestuje tam pravidelně a je to její milovaná krajina. I díky reinkarnaci má pocit, že tam už někdy žila. „Při jednom z letů z Košic do Turecka, bylo to před třemi lety, jsem však zasáhla. Říkala jsem že letadlo s námi nesmí vzlétnout, protože havarujeme. Vyhlásila jsem, že asi pět centimetrů dlouhá součástka v části motoru je vadná. I když se na mě na letišti dívali jako na blázna, poslechli mě a technici letadlo zkontrolovali. Měla jsem pravdu.“
Do Turecka odletěli až druhým letadlem. Předtím se jí ale přišli technici zeptat, zda je tento stroj v pořádku. Říkala, že ano, je „zdravý.“ A šťastně jsme do Turecka doletěli.“ Uzavřela Magdaléna Šimková rozhovor o věcech mezi nebem a zemí...
Alžbeta LINHARDOVÁ
Zdroj: http://kosice.korzar.sme.sk
